Karolína Kamberská i Václav Koubek se v pátek 9. března přesně trefili do humorně naladěného publika. Že bude veselo, slíbila Kamberská na svých stránkách již před koncertem. Její písně se nesly v duchu názvu jejího alba Hořkosladce ("Těším se miláčku / až budem šedivý / Na dlouhý večery / a rána lenivý"). Koubkovy historky o různých svých neúspěších a nedokonalostech, jimiž písničky prokládal, byly vlastně povzbudivé, v jednom ze svých rozhovorů o tom říká:

"Zjistil jsem, že když je krize, chodí na mé koncerty víc lidí. Potřebují si jakoby zafňukat. Harmonika se k tomu hodí, protože má měch, tedy duši. Hra na ni připomíná nádech a výdech. Její černé a bílé klávesy jsou protiklady, na nichž je postavený celý svět. Takže by se dalo říct, že kdo chce žít v harmonii, měl by hrát na harmoniku. Mezi písničkami vyprávím i o tom, co se mi nepovedlo, a jako bych to říkal za diváky. Díky tomu si oddychnou. Lidem přestávají stačit popové hvězdy, které nemají žádnou autorskou písničku, nikdy nezpívaly za sebe, pořád dostávají muziku a texty od někoho jiného. Mám rád, když je v písničce nějaká osobní výpověď, jsou naléhavější, palčivější, je v nich bolest, člověk, příběh."

O tom, že má s těmi hvězdami pravdu, jsme se mohli přesvědčit o den dříve při bezduchém předávání televizních "andělů"

Josef Veverka

Hudební sklepy zahájily rok 2012 lednovým koncertem Oskara Petra. Petra, legendu českého folkrocku a současného hitmakera, doprovodil v akustickém duu dlouholetý spoluhráč Jirka Vopava (housle, mandolína, zpěv). Zatímco v první polovině si měla zcela zaplněná Galerie M (48 posluchačů) možnost poslechnout hity jako Medvídek (v angličtině), Zmzlinář (proslavený filmem Pupendo), Krylovu Cesta je prach a dávné hity skupiny Marsyas, druhá polovina koncertu se nesla ve znamení Petrova sólového projektu Fabrica Atomica. Zejména zde vyniklo, jakou plnokrevnou, dynamickou pop-rockovou hudbu ve dvojici s brilantním rockovým a bluegrassovým houslistou Jiřím Vopavou vytváří. Hojně zaplněný sál Galerie M takovou hudbu přijal s nadšením.

Příští program:
Jiří Dědeček, pátek 10. února, kavárenské uspořádání, obsluha Vinotéka KD WINE

Josef Veverka

Dům v areálu milevského kláštera čp. 557 přivítal prostřednictvím Pavla Šrotýře (investice, Královská kanonie premonstrátů Strahov) a P. Řehoře, superiora kláštera, návštěvníky, kteří se chtěli podívat, jak pokračují práce na rekonstrukci budovy. Zde by mělo v budoucnu sídlit milevské muzeum. V létě příštího roku by měla být budova hotova a vybavena nábytkem. Pak se budou stěhovat exponáty a připravovat expozice. Muzeum by mělo být otevřeno v roce 2013.

V současné době je hotova nová fasáda včetně nátěru, nová okna, některá i s mřížemi. Jsou provedeny odvodňovací práce, elektroinstalace, ve sklepech cihlové podlahy, topení včetně plynové kotelny na půdě, nová štuková výzdoba na stropech, navezeny dubové deskové parkety na položení podlah. Pokračují práce na sociálním zařízení aj.. Pavel Šrotýř byl skvěle připraven včetně zajímavostí z historie objektu i se seznamem, kolik rodin a obyvatel zde dříve žilo a jaké bylo jejich zaměstnání. Naposledy zde sídlila Lesní správa.

A co bude s budovou, kterou muzeum uvolní? Premostráti ji hodlají využít jako ubytovací kapacitu pro své hosty a návštěvníky, budou se zde konat setkání či přednášky s teologickou tématikou. Část muzea bude použita jako expozice sakrálního umění a dalších artefaktů vztahujících se k historii kláštera, které jsou dosud uložené v depozitáři.

V rychlém sledu za sebou navštívili dva známí herci z divadla Ypsilonka Latinskou školu milevského kláštera. Nejprve přivítala paní Suchanová, která se známými osobnostmi vede rozhovory, Pavla Nového (3.11.2011), o pár dnů později jeho kolegu Jiřího Lábuse (7.11.2011).
Pavel Nový působí v Ypsilonce od září 1989, jako elév začínal v divadle v Příbrami. Přišel v tradičních kraťasech, vzpomínal na divadelní role a střídal jednu vtipnou historku za druhou. Zmínil i oblíbenou komedii S tebou mě baví svět či kultovní film s úžasnou muzikou Balada pro banditu (napsal Milan Uhde). Hovořil také o své nemoci, kdy se mu na dovolené na Krétě v září 2007 udělalo špatně a pak ještě několikrát doma v Čechách, než zcela zkolaboval (vir západonilské horečky). Pobyl dlouho na ARO v Motole (zhubl 30 kg), pak rehabilitoval v Kladrubech. Z celkového komatu a nehybnosti se dostal na invalidní vozík, pak k fr. holím a nyní chodí a opět hraje. Má silnou vůli, smysl pro humor a obrovské zázemí v rodině. Zdůraznil, jak je důležité být s nemocným, i když je na přístrojích a na okolí působí, že nevnímá. Potvrdil, že věděl, kdy jsou jeho blízcí s ním. Závěrem všem popřál „Mějte se rádi!“

Jiří Lábus, kromě angažmá v Ypsilonce (již 40 roků) , hraje v divadle Kalich, Viola a UMGELT. Jeho mladší bratr šel ve stopách otce, je uznávaným architektem. Matka byla zdravotní sestra a nikdo z rodiny k herectví netíhnul. Jiří už v dětství propadl loutkovému divadlu, herectví ho naplňuje, smích diváků mu dodává energii. Současně nyní hraje v patnácti představeních. Role se mu nepletou. Pracuje také v dabingu (např. seriál Simpsnovi) a pravidelně účinkuje v rozhlase (Rodinka). S jeho blízkým spolupracovníkem a kamarádem Oldřichem Kaiserem ho seznámila kdysi dávno Naďa Konvalinková. Je výborný bavič, diváci jeho vyprávění přerušovali výbuchy smíchu. Vzpomínal na různé recese, které prováděl i s Jaruš Hanušovou. Zmínil se o natáčení seriálu Arabela, jako Rumburaka ho poznávaly i děti v Řecku a na Thajvanu. Účinkoval i v řadě filmů (Páni kluci, Hra o jablko, Proč nevěřit na zázraky, Amerika /dostal cenu Českého lva/, Babí léto, Zapomenuté světlo a úspěšnou trilogii Slunce, seno…..). Lábus suše poznamenal, že by nebyl dobrý řidič,tak proto si nikdy nekoupil auto. Chalupu má ve Volyni. Jezdí s přáteli, autobusem, v Praze taxíkem nebo tramvají. V Ypsilonce je výborné složení herců, kteří včetně vedení (J.Schmid) mají stejný smysl pro legraci, nezávidí si a jsou jako jedna velká rodina. Každý tam musí hrát na hudební nástroj, Lábus chodil dva roky do houslí, tady to zúročil. Sport moc rád nemá, bojí se míče, ale rok a půl boxoval. Žije sám, na Štědrý den je u svého bratra. Rád vaří, na Boží hod vánoční chystá jídlo cca pro deset přátel, nejraději připravuje zvěřinu.

Do výčtu známých osobností, které navštívili Latinskou školu milevského kláštera přibyl v pondělí (31.10.) v podvečer herec Rudolf Hrušínský. Syn legendárního a nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského staršího a otec Rudolfa Hrušínského mladšího, také herce (Disko příběh, Svatba upírů a další). Hercův prostřední syn pracuje v módním řetězci Kenvelo a nejmladší syn žije v cca šest let v Římě, kde většinou provází turisty, zná několik jazyků. Výchovu dětí přenechával dnešní host Latinské školy té spolehlivější polovičce – manželce. Má velkou radost z ročního vnuka od prostředního syna.
Herec, odkojený Vltavou, vzpomínal na krásné doby, kdy chytil blízko Podolského mostu stoji první rybu-sumečka. Jižním Čechám je věrný dodnes. Po napuštění Orlické přehrady přesídlili s rodiči do Plané nad Lužnicí, kam jezdí i v současné době. Řeka a voda mu učarovala. Rybaření má rád, zdědil tuto lásku po svém otci, který nechodil na ryby, ale k vodě. Občas i rybu přinesl, ale důležitější byl odpočinek, nálada a krása na březích řeky. Se svojí rybářskou vášní se Rudolf Hrušínský dostal již 8x do Mongolska. Vyprávěl o nekonečných stepích, čisté vodě v řekách, obrovských rybách. Na území Mongolska (rozloha srovnatelná s Evropou) žijí dva milióny obyvatel, z toho milión v hlavním městě Ulanbátaru. Je vzácné tam potkat člověka, vzdálenosti jsou tam pro nás nepředstavitelné, Lidé jsou chudí, vše co mají se jim často vejde pod sedlo koně. Ale jsou velice přátelští, pohostinní a přívětiví. V zimě i v létě chodí stejně oblečení, přesto, že rozdíl teplot je až 60 stupňů Celsia. Jako dopravní prostředek se občas musí použít letadlo, malý dvouplošník. Na vlastní oči Hrušínský viděl, jak z něho padaly šrouby, piloti byli lehce společensky unavení. Přesto let v úzkých kaňonech zvládli, v Mongolsku ho strach z letadla přešel. Nádherná je tam i noční obloha posetá hvězdami. Je tam čistý vzduch a skutečná tma, takže hvězd se vidí mnohonásobně více než v našich podmínkách.
Hrušínského baví i malování, ale nemá mnoho času. Vlastní obrazovou galerii v Plané nad Lužnicí. Zmínil se o reportáži v televizi, kde byl nařčen redaktorkou Neumanovou, že se tam prodávají falsa. Bylo to na základě dopisu, podepsaného Big Bimbas. I přesto, že dvakrát prohlásili soudní znalci, že jsou díla v pořádku, je těžké se pomluvám bránit.
Herec vzpomenul na hru Jak jsem obsluhoval anglického krále, kterou společně sehráli tři generace Hrušínských v Činoherním klubu . Doba dvacetiletého působení v tomto divadle byla pro něho velice krásná. V současné době hraje asi opět dvacet roků v divadle Bez zábradlí, kde je ředitelem Karel Heřmánek. Již mnoho let se tam (mimo jiné) reprízují dvě představení v režii Jiřího Menzla – Blbec k večeři a Kdes byl dnes v noci, neustále je velký zájem diváků a ani herce to po cca 12 letech neomrzelo. S láskou vzpomíná na všechny Menzlovy filmy (Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Postřižiny). Přiblížil hrůzu, kdy musel ležet v kolejišti a plivat na nad ním projíždějící vlak - na osmičku, ve filmu Knoflíkáři. Nepříjemné také bylo vytvoření sádrového odlitku nesmrtelného Drápalíka (Vesničko má středisková). Tento těžký odlitek dostal jako dar k narozeninám, bohužel při povodních roku 2002 se mu rozmočil.
V současné době žije dvacet km od Prahy u Berounky. Z rodinné vily se odstěhoval po smrti rodičů. Má mladšího bratra Jana, který je také hercem a zároveň ředitelem Divadla na Jezerce. Miluje spisovatele Otu Pavla, čte jeho povídky. Dokonce on sám napsal tři knížky, opět o rybách, ve spolupráci s Jiřinou Doležalovou a Ivem Slámou. Rád cestuje, zvláště po Asii, navštívil i Čínu, Thajsko, Filipíny, Nepál. Rád by se ještě někdy podíval do Tibetu. Z Rudolfa Hrušínského je cítit pokora i člověčenství.

Latinská škola se může pochlubil návštěvou další známé osobnosti. Ve středu 12. října se divákům představil herec Jan Čenský. Přesto, že měl být shodou náhod a nemilým nedopatřením současně v Říčanech, svoji úlohu splnil znamenitě. Ačkoli spěchal, návštěvníky Latinské školy neošidil, sršel vtipem a veselé historky z prostředí divadla či filmu sypal z rukávu. Vzpomínal i na své dětství, které prožil v Orlických horách. Jeho rodiče byli sečtělí. I on sám píše povídky, dvě dokonce přečetl a musel si půjčit brýle. Se smíchem podotkl, že mu prý oční lékař diagnostikoval stařeckou vetchozrakost. Čenskému bylo letos v květnu padesát roků. Má jednoho syna Matyáše ( 21 let).
Jan Čenský se rok učil vazačem knih, poté vystudoval hudebně dramatickou konzervatoř. Jeho první divadelní rolí byl mravenec z Čapkovo Ze života hmyzu. Před kamerou debutoval ve filmu režiséra Filipa Džungle před tabulí, následovaly Zkoušky z dospělosti režiséra Adamce. V současné době účinkuje s mnohadílném seriálu Ordinace v růžové zahradě. Přiblížil, jak se natáčejí scény na operačním sále, kdy asistenti mají v lednici nakoupeno vepřové a vinnou klobásu a těmito náhražkami dokážou naaranžovat třeba otevřenou břišní dutinu pacienta. V divadle nyní zkouší hru Hodný pan doktor, která se skládá z devíti Čechovových povídek. Miluje divadlo i kouzlo jeviště a razí heslo, že svět chce být klamán. Velice obdivuje Radoslava Brzobohatého. Zvláště děti jej znají ze spousty pohádek, kde často ztvárnil postavu prince (Princové jsou na draka, Bílá kočička, O princezně, která ráčkovala a další).
Jeho další láskou je sport, věnuje se také moderování, kde je úspěšný, např. při volbě Miss České republiky.

Tělocvičná jednota Sokol Milevsko uspořádala ve čtvrtek 10.2.2011 dvě dopolední a jedno večerní představení Tělocvičné akademie. Celkem 250 cvičenců všech věkových kategorií předvedlo zajímavé skladby a ukázky cvičení oddílů všestrannosti, sportovní a moderní gymnastiky. Kapacita sportovní haly (400 diváků) na všechna 3 představení byla vyprodána.

Dopolední představení navštívila redaktorka ČT24 Kristýna Vrkočová a natočila z něj krátkou reportáž. <A href="http://www.ct24.cz/regionalni/115135-milevskemu-sokolu-je-dvacet-let/" target=_blank>Najdete ji zde.</A>

<A href="http://www.jihocesketydeniky.cz/fotogalerie/galery/152" target=_blank>Fotografie provedení jednotlivých skladeb najdete zde.</A>