Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Proč musí zdravotníci stávkovat / 19.02.2006
Většina z nás si patrně všimla, že se v českém zdravotnictví v posledních měsících něco děje. Na veřejnost pronikly spory mezi ministrem zdravotnictví, zástupci lékařů a zdravotních pojišťoven. Kdo má pravdu, to se z mediálních informací někdy těžko poznává. Možná některým z vás připadá, že jde o okrajový problém úzké profesní skupiny. Podle mého názoru je však ohrožena samotná podstata demokracie v oblasti zdravotnictví a možná v celé republice. Proto považuji za svou občanskou povinnost na toto nebezpečí upozornit a uvést důkazy na příkladu konkrétní lékařské praxe. Jedná se o praxi zcela průměrnou co do počtu pacientů i dosahovaných ročních příjmů (300 tis.Kč).Všechny číselné údaje uváděné v příkladu jsou zaokrouhlené.
Zpožďování plateb
Největší zdravotní pojišťovna, jejíž platby představují 80% příjmů lékaře, od listopadu 2002 stále více zpožďuje úhrady lékaři. V polovině roku 2005 zpoždění dosáhlo 50 dnů, takže za péči poskytnutou v červnu dostal lékař zaplaceno v září. Celkový dluh pojišťovny vůči lékaři se vyšplhal na 250 tis.Kč. Když se lékař domáhal urychlení plateb a vyúčtoval pojišťovně úroky z prodlení ve výši 2% ročně, pojišťovna je odmítla zaplatit. Protože ukončení smlouvy s touto pojišťovnou by vedlo k zániku lékařské praxe, nemá lékař proti zpožďování plateb žádnou účinnou obranu. Nebo snad o nějaké víte?
Regulace léčiv
Lékař se odborně vzdělává, sleduje vývoj nových léků a využívá je v praxi. Nikdy nepředepisuje léky zbytečné. Pokud je lék hrazený z veřejného zdravotního pojištění, posuzuje jej lékař podle přínosu pro pacienta a ne podle ceny. V lednu 2006 pojišťovna sdělila lékaři, že za 1.pololetí 2005 předepsal léky v průměrné hodnotě 350 Kč na pacienta, zatímco celostátní průměr činil 220 Kč na pacienta. Lékař překročil tento průměr o 130 Kč a pojišťovna mu proto vyměřila "regulační srážku" (rozuměj pokutu) 20 tis.Kč. Lékaře to sice mrzí, ale nemotivuje k tomu, aby změnil svůj způsob léčení. Zřejmě proto pro 1.pololetí 2006 vydal ministr zdravotnictví MUDr. David Rath "úhradovou vyhlášku" č.550/2005. Vyhláška nařizuje, aby lékař zaplatil zdravotní pojišťovně veškeré léky, které předepíše pacientům nad hodnotu 98% průměrné úhrady za 1.pololetí 2005. Vyhláška nestanoví, zda "průměrná úhrada" je průměr za lékaře, okres, kraj, republiku nebo za zdravotní pojišťovnu. Nestanoví ani kdo, jak a kdy tento průměr zjistí nebo zkontroluje. Přitom jednotlivé "průměry" se od sebe liší o více než 100%. Písemný výklad pojmu "průměrná úhrada" neexistuje a ústní výklad pana ministra na jednáních se zástupci lékařů je velmi pružný. Pokud bychom tedy v souladu s dosavadní praxí předpokládali, že se jedná o celostátní průměr 220 Kč, pak by pokuta vyměřená lékaři za předepsané léky podle nové vyhlášky činila 130 tis.Kč. To už jistě lékaře přiměje, aby svůj způsob léčení zásadně změnil!
Regulace laboratorních vyšetření
Lékař sleduje také vývoj laboratorních metod a snaží se je využívat pro objektivní určení nebo potvrzení diagnózy. Nikdy nevyžaduje zbytečná vyšetření. Všechna laboratorní vyšetření jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které také určuje jejich ceny. Lékař nemůže ceny vyšetření nijak ovlivnit a většinou je vůbec nezná. V lednu 2006 pojišťovna lékaři sdělila, že za 1.pololetí 2005 si vyžádal laboratorní vyšetření v průměrné hodnotě 400 Kč na pacienta, zatímco celostátní průměr je 170 Kč na pacienta. Rozdíl je opět značný, ale pojišťovna za něj lékaře do roku 2005 nepostihovala. To se však změnilo. Od 1.1.2006 podle výše zmíněné "úhradové vyhlášky" je lékař povinen pojišťovně zaplatit veškerá laboratorní vyšetření nad průměrnou úhradu za 1.pololetí roku 2005. Definici "průměrné úhrady" vyhláška opět neobsahuje. Pokud bychom použili celostátní průměr 170 Kč, pak by pokuta vyměřená lékaři za laboratorní vyšetření činila 230 tis.Kč. Celková pokuta za léky a laboratorní vyšetření ve výši 360 tis.Kč za pololetí je pro lékaře likvidační.
Regulace výkonů
Pojmem "výkony " se u praktického lékaře označují práce spočívající především v preventivních prohlídkách, očkování. a v návštěvní službě. Úhradová vyhláška obsahuje v §5 odst.(7) formulaci: "Celková úhrada za výkony ..., která bude činit nejvýše 103% celkové úhrady ... v referenčním období, ... se navýší koeficientem ...". Z toho plyne, že celková úhrada za výkony, která převýší 103%, se nenavýší ani nesníží. Zdravotní pojišťovny to však ve svých dodatcích ke smlouvě opsaly takto: "Celková úhrada za výkony ... bude činit nejvýše 103% celkové úhrady ... v referenčním období ... ". Vynecháním jediného slova došlo k zásadnímu významovému posunu. Znamená, že celková úhrada výkonů přesahující 103% loňského roku nebude lékaři zaplacena. Jak mohl pan ministr schválit zdravotním pojišťovnám dodatky, které jsou v rozporu s jeho vlastní vyhláškou? Paradoxem této regulace je, že omezuje platby za preventivní prohlídky a očkování, zatímco jiná vyhláška téhož ministerstva nařizuje tyto prohlídky provádět. Zjistíte-li u svého lékaře známky schizofrenie, nedivte se!
Bezprostřední důsledky
Hrozba výše popsaných "regulačních srážek" má narozdíl od uklidňujících veřejných prohlášení pana ministra písemnou vymahatelnou formu. Lékař, který nechce skončit zároveň s rokem 2006, se jí musí podřídit. Nejsnáze tím, že rezignuje na využívání nových léků a diagnostických postupů a pacientům doporučí, aby si léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění koupili za hotové. Také by mohl požadovat od pacientů přímou úhradu za péči, která přestala být v důsledku "regulační srážky" hrazená ze zdravotního pojištění. Jak ale může pacienta o tom předem informovat, když se o překročení limitu dozví s ročním zpožděním? Budete Vy jako pacienti ochotni zaplatit za rok Vašemu lékaři zdravotní péči, kterou Vám poskytl, a kterou za Vás z důvodu "regulační srážky" nezaplatila Vaše zdravotní pojišťovna? Může se na to Váš lékař spolehnout? Nezapomeňte, že regulace se týká všech lékařů, které jste v průběhu roku navštívili!
Kam směřuje zdravotnictví
Na uvedeném příkladu vidíme, jak ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím zdravotních pojišťoven motivuje lékaře. Nikoliv aby léčili podle svých nejlepších vědomostí a dostupných prostředků. Nikoliv aby o použitých diagnostických metodách a lécích spolurozhodoval pacient. Ale tak, aby se drželi průměrných levných léků a postupů a diagnózu stanovili od dveří. Ve většině případů se trefí a pro těch pár výjimek musí něco riskovat. Vždyť za to dostanou dobře zaplaceno a nemusí se ani moc vzdělávat. To vše za přihlížení České lékařské komory, připomínající dnes spíše pobočku Lékařského odborového klubu. Pokrok v diagnostice i léčení jistě bude, ale ne pro každého. To bychom neufinancovali. Zato však budeme mít jednu sociální jistotu - takzvaně bezplatné zdravotnictví! Stát je na nás hodný, všechno nám zaplatí. Špinavou práci za něj totiž udělají lékaři. Mně jako pacientovi je z toho smutno a některým lékařům také, ale koho jsme si zvolili, toho máme.
Souvislosti
Na příkladu zdravotnictví lze ilustrovat způsob jednání současné vlády premiéra Paroubka. Vždyť ministr Rath je jen jeho nástrojem. Je to jednání účinné, razantní, sebevědomé a mnohým lidem imponuje. Co na tom, že je to zároveň jednání z pozice síly, zastrašování, využívání dominantního postavení, klamání veřejnosti a neúcty k právům slabšího. Dokud se nás osobně netýká, můžeme mu tleskat. Až se nás dotkne, bude pozdě. Moc možností jak to změnit nemáme. Nepromarněme je.
Pavel Bolek           
POZOR !!! Klíšťata útočí / 20.07.2005
Je léto a k němu patří neodmyslitelně i dlouhé procházky po lese,kde je klid a chládek.Ideální útočiště při dnech plných horka.Avšak venku není zdaleka tak bezpečno ,jak by se na první pohled mohlo zdát...Již na začátku prázdnin jsou v písecké nemocnici potvrzena čtyři podezření a dvě onemocnění klíštovkou.
Klíštata - roztoči z čeledi Ixodidae jsou ektoparaziti. Sají krev zejména na obratlovcích. V jejich slinách jsou navíc obsaženy neurotoxiny,které mohou u člověka i zvířete při zakousnutí v oblasti týli nebo v blízkosti páteře vyvolat takzvanou¨klíštóvou paralýzu.Klíště je přenašečem viru-encefalitidy. Samice saje krev(nasátá měří až 1 cm). Příbuzní pijáci přenášejí některé-Rickettsie.které vyvolávají skvrnitý tif nebo boreliozu lymskou,kterou naštěstí letos v píseckém okresu zatím nezaznamenali.
Bohužel má klíštovka¨podobné příznaky jako například chřipka, takže ji člověk v prvních dnech onemocnění vůbec nemusí rozpoznat. Obtíže mohou odeznít, avšak po pár dnech se opět vrátí a tentokrát na sebe upozorní mnohem nepříjemněji.
Neléčená klíštová encefalitida může pacientovi přivést vážné zdravotní potíže a proto by se měl každý podezřelý kožní jev konzultovat s lékařem.
Opatrnosti, především v tomto případě¨, není nikdy dost.Předejít zakousnutí můžeme například vhodným oblečením a obutím: dlouhé kalhoty a vysoké boty a nastříkat se repelentem určitě také neuškodí. Jako prevenci můžeme také považovat B-komplex a nezapomenout se po každé návštěvě přírody náležitě prohlédnout.
Předejít klíštovce je sice náročné, ale pořád lepší než trávit krásné letní dny zavřený na infekčním oddělení v nemocnici.

autor:Eliška Koderová
Eliška Koderová           
Etika a mládež současnosti / 20.07.2005
Neustále a téměř kdekoli můžeme slyšet lidi všech věkových kategorií, především však lidi v důchodovém věku, jak si stěžují na tu dnešní naprosto nevychovanou a etikou nepoznamenanou mládež. To se rozhodl změnit senátor Kalbáč,který chce na školách výuku etiky zavést. Pravdou je, že ve většině evropských zemí se tento předmět vyučuje. Co ho k tomuto bodu,který se mu mimochodem nepodařilo prosadit, vedlo? Josef Kalbáč už několikrát od svých zahraničních kolegů slyšel, že ačkoli jsou naši zástupci opdborně na výši,neumějí jednat a postrádají etický kodex. Avšak při jednáních je právě etika velice důležitá. Podle většiny píseckých škol by byl předmět etika příliš specifický. Etické záležitosti jsou spíše součástí občanské a rodinné nauky. I přesto připravuje ZŠ Josefa Kajetána Tyla rámcový vzdělávací program, ve kterém budou zakomponována průřezová témata. Ty se budou týkat především sociální a multikulturní výchovy, kultury a umění člověka a společnosti. O etiku v něm zjevně nebude nouze. Školy mohou mimojiné využít i televizní pořad jménem Etiketa. Podle některých je ale vštěpování etiky mladým lidem naprostou zbyečností, protože podle nich je chování mládeže pouze zrdcadlené chování dospělých. Tudíž by etickou výchovu měli absolvovat ti, kteří by ve svém věku už měli jít vzorem. Ředitel písecké Husovy školy Jan Adámek říká, že nápad zavedení etiky do škol není špatný, dnešní mladí lidé znalosti etiky, rétoriky a sociální sféry potřebuje, ale v současnosti by se to míjelo účinkem. Vzpomíná na kantora, který horlivě žákům vysvětloval škodlivost kouření a po skončení vyučování byl první, kdo si šel před školu zapálit...

autor:Eliška Koderová
Eliška Koderová           
Výměna řidičských průkazů v Písku / 03.05.2005
Od května loňského roku se řidičské průkazy vydávají jen v podobě čipové karty standardní velikosti. Stejně tak i ve všech členských státech celé Evropské unie.Jelikož je však v České republice pouze jediná výrobna těchto plastových průkazů a ta má omezenou kapacitu, začaly se na úřadech vytvářet dlouhé fronty.
Většinou řidiči s obnovou svých řidičských průkazů příliš nepospíchají,avšak letos media řidiče upozornila,že by to také nemuseli do konce roku stihnout.To se týká především těch,kterým platnost průkazů vyprší koncem letošního roku.
Minulou středu čekalo na píseckém registru na vyřízení této záležitosti tolik zájemců, až se zahltil vyvolávací lístkový systém. Obslouženo jich však bylo pouhých 198, avšak i tento počet je čtyřnásobek obvyklého denního průměru.
Ministerstvo dopravy upozorňuje,že rozhodně nemá smysl propadat panice, neboť má být lhůta na výdej prodloužena.

autor:Eliška Koderová
Eliška Koderová           
Rekonstrukce domu Adolfa Heyduka / 03.05.2005
K expozicím Prácheňského muzea neodmyslitelně patří již velmi starý dům, dříve patřící našenu známému básníkovi Adolfu Heydukovi. Dům Adolfa Heyduka se nachází v Tyršově ulici v Písku. Bohužel je již několik let uzavřen z důvodu pokračování rozsáhlých rekonstrukcí. Jihočeský kraj vloni poskytl grant, který umožnil opravy zadní části této budovy a předtím ještě rozvodů elektřiny.
V roce 1937 vzniklo v domě muzeum. Bylo otevřeno jen díky odkazu vdovy po zesnulém básníkovi, která předání tohoto domu podmínila vznikem již zmíněného muzea v roce 1934. Nyní je zřizovatelem Jihočeský kraj, který přislíbil peníze na další etapy prací na rekonstrukci budovy patřící k památkově chráněným objektům.
Unikátní Heydukova knihovna čítající na 3000 svazků i zařízení interiéru v renesančním slohu je přechodně ushováno v Prácheňském muzeu. Avšak hned po dokončení rekonstrukčních úprav bude opět všechno uspořádáno tak, jak to bylo za života Adolfa Heyduka.
Písecký básník známý i jako Slovakofil napsal díla, která neztrácí fanoušky ani v této době a neustále se těší velkému zájmu ze strany Slováků.
Celková rekonstrukce by měla být ukončena v príštím roce a expozice by měla být veřejnosti zpřístupněna již za necelé 2 roky.

autor:Eliška Koderová
Eliška Koderová           
Na kole kolem světa - v cíli ! / 03.05.2005
Přesně podle plánu dorazili dva cyklističtí světoběžníci Michal Jon (31) s Lucií Kovaříkovou (30) na své cestě světem 29. května do Písku.
V Palackého sadech čekali na jejich dojezd přátelé, nadšenci cyklistiky i lidé, kteří toto putování sledovali po celé tři roky v časopise Cykloturistika, na Radiožurnálu, internetu, nebo jim prostě jen drželi palce. Hrála zde živá hudba a byly tu připraveny mapy, plakáty a knihy, které po cestě napsali.
Do Písku dorazili společně s 50 cyklisty, kteří je provázeli. Někteří již z Vídně, jiní se k nim připojovali postupně cestou. Čekalo je bouřlivé uvítání a fotografování. Nejdříve pronesli krátkou řeč a poděkovali všem kdo jim jakkoli pomáhal s cestou, protože právě v Písku bydlí většina jejich příbuzných.

Na kole kolem světa - v cíli !

Přesně podle plánu dorazili dva cyklističtí světoběžníci Michal Jon (31) s Lucií Kovaříkovou (30) na své cestě světem 29. května do Písku.
V Palackého sadech čekali na jejich dojezd přátelé, nadšenci cyklistiky i lidé, kteří toto putování sledovali po celé tři roky v časopise Cykloturistika, na Radiožurnálu, internetu, nebo jim prostě jen drželi palce. Hrála zde živá hudba a byly tu připraveny mapy, plakáty a knihy, které po cestě napsali.
Do Písku dorazili společně s 50 cyklisty, kteří je provázeli. Někteří již z Vídně, jiní se k nim připojovali postupně cestou. Čekalo je bouřlivé uvítání a fotografování. Nejdříve pronesli krátkou řeč a poděkovali všem kdo jim jakkoli pomáhal s cestou, protože právě v Písku bydlí většina jejich příbuzných.
Potom se pustili do podepisování knih a plakátů. Od 19. hodin byla připravena v restauraci Olympie neformální beseda s novináři i širokou vřejností a také jídlo a pití.
L + M vyprávěli o zážitcích z jednotlivých kontinentů a zemí, o tom, kde k nim byli lidé milí a kde se naopak báli o život, jak to vypadalo na Antarktidě a jak v Atacamě. O východní polokouli vyprávěl Michal o západní Lucka. Poté dali příležitost nám ostatním. Kdo se chtěl na něco zeptat měl příležitost. Beseda se protáhla až do 21 hodin a nechyběla při ní dobrá nálada, kořeněná svérázným humorem cyklistů.

A nyní několik zvědavých otázek a odpovědí:

Jak dlouho trvaly přípravy na cestu a koho z vás to vlastně napadlo?

Lucie: Od chvíle, kdy jsme náš nápad začali realizovat, 14 měsíců. Napadlo to Michala.

Co bylo na plánování nejtěžší?

Michal: Sehnat peníze J a vymyslet takovou trasu, abychom v zimě byli tam, kde je teplo.

Kde se vám líbilo tolik, že byste tam žili raději než v Čechách?

Oba: V Austrálii.

Nastal někdy okamžik, že jste to chtěli zabalit a vrátit se domů?

Michal: Ne, takový okamžik nikdy nenastal. Někdy jsme toho měli opravdu dost, třeba když Lucce v Japonsku, kde jsme byli v prosinci, omrzla stehna, ale vrátit se, to nás nikdy ani nenapadlo.

Po čem se vám nejvíc stýskalo?

Lucie: Po posteli J a českých buchtách.

Hrozilo vám někdy nebezpečí od zvířat?

Lucie: Přímo ne. I když, … když jsme na Aljašce potkali medvědy, měli jsme docela nahnáno, ale je to jen divoké zvíře, které se jako jakékoli jiné bojí lidí, takže před námi utekli. V Paraguay jsem málem šlápla na hada. Nevím, jestli byl jedovatý, ale moc přátelsky nevypadal. Kupodivu nejhorší zkušenosti jsme měli se strakou. Jsou tam hrozně agresivní. Při jízdě se Michalovi jedna posadila na helmu a začala ho větracími otvory klovat do hlavy.

Ve které zemi to bylo nejhorší?

Michal: Nejhorší to nebylo nikde, spíš že třeba průjezd některým státem nebyl úplně bez problémů. Třeba v Číně. Je to opravdu nádherná země. Byli jsme se podívat i na čínské zdi, jenže jsou tam velmi přísná omezení kam se nesmí. Takže musíte jet po přesně vyznačené trase a jakmile z ní sjedete hned je u vás policie. My, neznalí těchto pravidel, jsme byli asi v polovině cesty zatčeni a 3 dny nás drželi ve vězení. Nebylo to až tak drastické, ale bylo to opravdu nepříjemné. Když nás potom pustili (= vyplatili jsme se), chtěli jsme se co nejrychleji dostat na letiště, abychom už byli z Číny pryč. Nebo Jihoafrická republika. Teprve nedávno tam zrovnoprávnili černochy s bílými a z toho důvodu je to tam pro nás bělochy, stále nebezpečné. Bydleli jsme na Českém velvyslanectví a dozvěděli jsme se, že předchozí den tam ubodali Japonku a asi po dvou dnech naší přítomnosti, přepadli dva cyklisty na stejném místě, na kterém jsme den před tím byli i my, takže jsme dali na rady místních a Afrikou jsme se již dál nepouštěli. Ačkoli jsme měli v plánu jet podél pobřeží, až do Egypta a Maroka, shodli jsme se, že náš život za takové riskování nestojí.

Ve které zemi se vám zdáli lidé nejpříjemnější?

Michal: V Mongolsku, i když to, že nám tam ukradli videokameru, nás opravdu mrzelo.

Odkud se vám vyloženě nechtělo?

Michal: Z Fidži. Jsou tam moc milí lidé, nekonečné pláže s bílým pískem a azurové moře. Tam jsme si také dali týden odpočinku a užívali jsme si dovolenou.

Kde vám nejvíc chutnalo a co?

Lucka: Asi v Austrálii. Lidé u kterých jsme tam bydleli nám vařili takové pochoutky jako krokodýlí taštičky, sušenou antilopu nebo klokana. V Číně to nebylo také špatné, ale nesmíte se ptát, co vlastně jíte. Sami Číňané o sobě říkají, že „z toho, co má čtyři nohy nesní Číňan jenom stůl“ nebo „ z toho, co plave v moři, jen ponorku“.

Kolika kilogramy byla vaše kola obtěžkána?

Michal: Já jsem vezl +/- 50 kilo, Lucka pak o něco míň.

Který kontinent se vám zdál nejkrásnější?

Austrálie. Ale Jižní Amerika je taky krásná.

Která trasa byla nejnamáhavější?

Lucka: Rozhodně v Argentině v Andách. Tam jsme třeba 90 km jen stoupali. Museli jsme vystoupat od moře až do 4 000 m. n. m. Dalo nám to opravdu zabrat. A v Jižní Korei.

Jaké jsou vaše zážitky z Antarktidy?

Lucka: Skvělé! Celou plavbu neustaly čtyřmetrové vlny. Nejdříve nám kapitán řekl, že aby nám vysadil kola nepřichází vůbec v úvahu, ale když jsme dojeli k Antarktidě, sám se nabídl, že nám je vysadí. Byli jsme překvapení, a byli jsme moc rádi. Tak jsme tam mezi tučňáky ujeli symbolické 2m. Všude tu ležel rozbředlý sníh, takže se jet nedalo.

Kolik duší jste cestou píchli?

Michal: Dohromady 132.

Potkali jste se na cestě s krajany?

Michal: Přímo z Čech ne, ale v Austrálii jsme se potkali se Slováky, v Kanadě s Němci a ve Španělsku jsme potkali Švýcara, který byl kdysi olympionik. Za 3 roky oběhl svět a teď se vracel domů. Doprovázela ho jen manželka na motorce. (My jsme ho za 3 roky objeli na kole.) J.

Když jste řekli Česká republika, věděli lidé kde leží?

Michal: Česká republika nezabírá, ale když jsme řekli Československo, tak to většinou věděli.

Vypravili byste se na tuto cestu po všech těch zkušenostech ještě jednou?

Lucka: Jo, určitě bychom jeli.

Michal: Odpočinem si, … .

V doprovodu více než stovky cyklistů dorazili Lucie Kovaříková a Michal Jon 1. května do Prahy.
Atˇ se jim tu u nás líbí!

autor:Veronika Maierová

Veronika Maierová           
Superstar v Milevsku / 09.04.2005
Petra Poláčka znají téměř všichni díky soutěži Česko hledá Superstar. Do SuperStar se přihlásil proto, že si chtěl projít celým tím kolotočem, ale dopředu netušil, že to bude až tak moc náročné. Petr Poláček pochází z Neratovic, narodil se 2. srpna 1984 a má dvě sestry. Zpívá od deseti let, kdy ho k muzice a zpěvu přivedla jeho starší sestra. Postupem času začal zjišťovat, že má podobný hlas jako Bon Jovi, také založil vlastní kapelu Bon Jovi Revival. Do souboru nikdy nechodil, jako dítě hrál na kytaru, zkoušel skládat písničky, ale jen v angličtině, kterou díky tomu umí velmi dobře. Poslouchá nejvíc Bon Jovi a Paľa Haberu. Vystudoval obor letecký klempíř, ale tomuto povolání se věnoval pouhé tři měsíce. Do jeho života zasáhla náhoda v podobě zpěvačky Evy Urbanové, která si Petra všimla v pořadu DO-RE-MI a rozhodla se mu dát příležitost. Spolu s ní nazpíval duet Miserere a jako host se zúčastnil turné Koncert hvězd. Má rád sport, hraje basketbal, ale nejdůležitější v jeho životě je muzika.

Superstar v Milevsku
Petra Poláčka znají téměř všichni díky soutěži Česko hledá Superstar. Do SuperStar se přihlásil proto, že si chtěl projít celým tím kolotočem, ale dopředu netušil, že to bude až tak moc náročné. Petr Poláček pochází z Neratovic, narodil se 2. srpna 1984 a má dvě sestry. Zpívá od deseti let, kdy ho k muzice a zpěvu přivedla jeho starší sestra. Postupem času začal zjišťovat, že má podobný hlas jako Bon Jovi, také založil vlastní kapelu Bon Jovi Revival. Do souboru nikdy nechodil, jako dítě hrál na kytaru, zkoušel skládat písničky, ale jen v angličtině, kterou díky tomu umí velmi dobře. Poslouchá nejvíc Bon Jovi a Paľa Haberu. Vystudoval obor letecký klempíř, ale tomuto povolání se věnoval pouhé tři měsíce. Do jeho života zasáhla náhoda v podobě zpěvačky Evy Urbanové, která si Petra všimla v pořadu DO-RE-MI a rozhodla se mu dát příležitost. Spolu s ní nazpíval duet Miserere a jako host se zúčastnil turné Koncert hvězd. Má rád sport, hraje basketbal, ale nejdůležitější v jeho životě je muzika.

Petra Poláčka se skupinou Iluze můžete vidět 11. května 2005
ve velkém sále Domu kultury v Milevsku.Začátek je v 18 hodin.

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]