Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Romové v Milevsku - přece jen klid / 08.12.2004
Od února jezdí do Milevska romská poradkyně. Růžena Bandyová má své konzultační pondělní dopoledne vždy jednou za čtrnáct dní. Jak odpověděla na otázku redaktora Milevských novin, ve srovnání s Pískem je v Milevsku s Romy méně problémů. Žije zde osmnáct rodin, tj. zhruba osmdesát lidí.

Z toho vyplývá, ačkoliv nejsem žádný matematik, jednoduchá úměra: čím více Romů, tím více problémů. A není to rasismus, nebuďme směšní. Paní Bandyová je přece Romka! Navíc: doufejme, že skončila éra, kdy novináři a politici mávali kolem sebe rukama v naprosto nekritickém opojení krásnou humanistickou myšlenkou, kteří v každém trochu objektivním, lépe řečeno realistickém výroku spatřovali kdejakou špínu a viníka veřejně kamenovali slovy o netoleranci a xenofobii.

Přece jenom je lépe vidět svět tak, jaký opravdu je, nic si nenamlouvat, zůstat při zemi. Tak například: podle Růženy Bandyové v Milevsku pracuje šest Romů. To není moc. V jiných městech to není o moc slavnější. Romové s touto situací nejsou spokojeni, tvrdí romská poradkyně. Nevím jak vy, ale já jí to věřím. Neznám člověka, kterého by plně uspokojoval život na podpoře. Námitka, že lepší život s těmito státními přídavky, než život s podobnými penězi, ale zato trávený půl dne v zaměstnání, například ve výkopu - buďme realističtí – má pochopitelně svou váhu. Z toho plyne další, v tomto článku již druhá, logická souvislost. Podpora v nezaměstnanosti by měla být nižší než mzda, kterou si člověk může vydělat prací. O tolik nižší, aby se vyplatilo chodit do práce.

Ano, v Milevsku je přece jenom klid, ale s prací jsou na tom Romové stejně jako jinde ( a nejenom ti, samozřejmě). Ovšem, nejde pouze o práci. Mohli bychom věnovat, co všechno tzv. romská problematika obnáší. Tíživější než málo práce mi připadá skutečnost, že intenzita problémů s romskou minoritou je měřena tím, kolik jich v dané oblasti žije. Jednoduchá přímá úměra? Tato matematika, tento klid mi připadá poněkud zlověstný.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Ministr Kužvart slíbil asanaci znečištěného areálu / 08.12.2004
Území na okraji Milevska, přesněji u Vášova mlýna, které je již několik let zamořené delorem, se v dohledné době bude asanovat. Prohlásil to 21.dubna ministr životního prostředí Miloš Kužvart, který Milevsko navštívil v rámci své cesty do jižních Čech (během níž mimo jiné diskutoval s občany v Protivíně o jaderné elektrárně Temelín), aby si kontaminovaný prostor prohlédl.

Ekologická zátěž tu vznikla působením někdejšího podniku Silnice. Ten zde provozoval obalovnu pro asfaltovou úpravu silnic (v současné době zde působí společnost Strabag Bohemia; ta areál převzala asi před deseti lety). Delor, jimž je území zamořeno, patří do skupiny zdraví škodlivých polychlorovaných bifenylů a může se dostat například do planktonu a ryb. Podnik delorů využíval k rozehřívání asfaltových směsí.

Kužvart prohlásil, že o uvolnění peněz potřebných pro asanaci hodlá v nejbližší době jednat s Fondem národního majetku. Podle odhadů ministra mohou náklady vyčištění areálu dosáhnout až osmdesáti milionů korun. Kontaminovaná půda stále není odtěžena, stát totiž dosud neuvolnil dostatek peněz. Proto stále dochází k vyplavování delorů do okolní půdy a Milevského potoka.

Celý problém leží již léta na srdci bratrům Smrtovým, kteří dostali pozemek v roce 1992 v restituci (celkem asi třicet hektarů lesů, polí, luk a rybníků). Již několik let v této oblasti provozují rekreační středisko a kvůli ekologické zátěži jej nemohou rozšiřovat, stejně tak ve svém rybníku nemohou chovat ryby na prodej.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Řeholnice diskutovaly s občany Milevska / 08.12.2004
Zajímavou besedu uspořádala místní organizace KDU – ČSL v Milevsku. Ve středu 16. února od šesti hodin začala v zasedacím sále městského úřadu. Její název “Řád” prozrazoval mnohé o tom, co se občané mohli dozvědět. S. M. Ludmila a S. M. Klára, Šedé sestry 3. řádu sv. Františka z mariánského poutního místa Lomce u Vodňan vyprávěly o minulosti i současnosti klášterů, o tom, co je nutné splnit při vstupu do kláštera, jak vypadá běžný den řeholnic. .. Své vyprávění prokládaly písničkami s doprovodem kytary.

Sál byl zaplněn do posledního místečka. Většinu míst zabírali starší lidé, ale našli se tu i děti a pár – dnešními slovy – teenagerů. Nejprve se sestry ptaly lidí, co o řeholnicích ví a také na to, zda-li by si uměli představit, že by vstoupili někdy v budoucnu do kláštera. Zajímaly je takéreakce lidí, když je například potkají na ulici.
“Já se vždycky chytám za knoflík,” svěřil se jeden pán.
Poutavé bylo vyprávění o slibech, které musí sestry po celý svůj život dodržovat; slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Velice upřímně zněla výpověď sestry Ludmily o tom, co všechno obnáší slib čistoty (život bez manželství a rodiny) a jaké svízele přináší.
“Mezi mužem a ženou bude vždycky existovat nějaké napětí. My se musíme snažit jej snižovat, aby se nenaskytla příležitost ke hříchu,” řekla. Zdůraznila, že láska řeholnic je jinou láskou, než jakou ji znají dva lidé v běžném vztahu. Podle ní je láska, kterou řeholnice daly Bohu a skrze něj ji opět vracejí lidem, významnější, protože není kořistnická a směřovaná jen k jedné osobě.
Mezi otázkami, které od návštěvníků besedy zazněly, se kromě té, jaký mají sestry plat a z čeho platí vodu a topení, vyskytla také ta, proč si kvůli větší účelnosti nezmění svůj černobílý hábit. Na to sestry reagovaly vtipně – jejich oděv je prý praktický a hlavně se ráno nemusí rozmýšlet, jakou si vezmou barvu ponožek a co si počnou s účesem. Sestra Klára přiznala, že jejich ošacení nicméně často vzbuzuje pozornost.Vyprávěla příhodu, kdy se jí v nemocnici jeden stařík zeptal:”Sestři, vy máte teď nějakej novej úbor?”

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Maškary opět pochodovaly městem / 08.12.2004
Už po sto třicáté osmé se letos v Milevsku konal maškarní průvod. Tentokrát připadl na sobotu čtvrtého března, stejně tak jako ostatní masopustní taškařice v jižních Čechách.
Maškary se na náměstí vydaly od Domu kultury. Největší nával byl, jako obvykle, na náměstí. Průvod zahájily “středověce” oděné postavy na koních, za nimi už si to vykračovaly desítky roztodivných bytostí, jaké si jen můžete přát. Cukráři vám dali ochutnat šlehačku, jacísi loupežníci nebo pobudové zase panáka fernetu, který mimochodem průvod maškar sponzoroval; k vidění byla i olbřímí podoba jeho lahve.
Letošním překvapením číslo jedna byla rodinka Simpsonů, kteří jakoby právě přijeli ze svého městečka Springfield.
Zubaři se činili. Kdo chtěl, mohl si nechat za malý poplatek vyměnit třeba celou dolní čelist.
Maškarní sdružení na svém plakátku zvalo lidi říkankou, která končila veršíkem:
“Nejsme jako politici, děkujeme, přijďte všici!”
Jestli přišli všici, to nevím. Ale i tak si myslím, že maškary se měly komu předvádět. Naštěstí…

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Bude v Milevsku hokej ? / 08.12.2004
Město řeší se soukromou firmou spor o část hokejového stadionu
Nová hokejová sezóna začíná přibližně za půl roku. Milevští hokejisté v těchto dnech řeší jeden problém – dosud totiž není jasné, kde se budou převlékat. Severní tribunu a šatny v hlavní budově hokejového stadionu totiž vlastní milevská firma MAVL & MIM a.s. Protože město nepřistoupilo na formu nájmu, nabízí firma tyto prostory k odprodeji městu, a to za částku čtyři a půl milionu korun.Vedení milevské radnice však tuto částku považuje za přemrštěnou – je ochotno za šatny a tribunu zaplatit dva miliony.

Spolumajitel firmy Václav Mára odmítá, že by chtěl na prodeji části objektu profitovat. Zdůvodňuje to předložením posudku Českého statistického úřadu, podle kterého inflace neboli cenový nárůst od dubna 1994 do února 2000 činí 52,9 %. Tělovýchovná jednota Milevsko před šesti lety prodala hlavní budovu stadionu firmě MAVL & MIM za 5,5 milionu korun. Z této částky 3 miliony korun zaplatili současní majitelé za část, která slouží pro potřeby hokeje, a tudíž ji prakticky nikdy neužívali. Právo hokejistů využívat šatny z titulu věcného břemene se prokázalo jako neoprávněné, což potvrdil soud. Od roku 1994 se vznikem HC používali sportovci objekt (šatny, sprchy atd.) šest sezón neoprávněně a zdarma.

Z posudku ČSÚ také vyplývá, že tři miliony korun z února roku 1994 dnes představuje částku 4,560.145, 80 Kč. Cena nemovitosti, která je předmětem prodeje, je dle současného odhadu 7,835.900 Kč. V případě, že se prodej uskuteční, uhradí společnost MAVL & MIM do státního rozpočtu 5 % daně z převodu, tj. 391.795 Kč. Za takových okolností by tedy firma na celé transakci prodělala 451.940 Kč. Předmětem prodeje je také 47,5 % ní ideální podíl parkoviště. Uskutečněním prodeje by byl tedy vyřešen přístup k dalším nemovitostem. Vyřešilo by se rovněž užívání rozvodu tepla a vody pro letní halu. Rozvody jsou totiž v současné době majetkem a.s. MAVL & MIM.

Václav Mára v současné době žádá místostarostu Městského úřadu Milevsko Jana Humpála o veřejnou omluvu v tisku. Je totiž přesvědčen, že Humpálova tvrzení publikovaná v příloze jižní Čechy MF DNES z 15. února firmu poškodila. “Celý článek silně vyznívá v neprospěch naší strany. Vypadá to, jako bych chtěl na případu vydělat. Že jsem několik let hokejové mužstvo sponzoroval a dokonce jim po šest let odpouštěl část nájemného, nikoho nezajímá.” tvrdí Mára.

Místostarosta Jan Humpál prý zmíněný článek nečetl a o omluvě s Václavem Márou zatím nehovořil:”Rozhodně se chci vyvarovat osobního osočování. Doufám, že si s panem Márou v tomto smyslu vše vysvětlíme.” Podle Humpála současný problém nezavinilo město. “Celá záležitost je věcí hokejového mužstva a soukromé firmy, přitom se problém přesouvá na město."Já mohu říci jen to, že za současných podmínek jsme schopni firmě MAVL & MIM nabídnout maximálně dva miliony korun. V zájmu sportovců se budeme snažit, aby se záležitost vyřešila co nejrychleji. Doufám, že k tomu dojde v horizontu čtrnácti dnů,” uzavírá Jan Humpál.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Neziskové organizace se představují v Táboře / 08.12.2004
Na tři desítky neziskových organizací představuje do 21. února v budově Jihočeské univerzity v Táboře svou náplň práce a své cíle. Výstava probíhá v rámci celostátní kampaně 30 dní pro občanský sektor.

Návštěvníci se na výstavních panelech a v přiložených brožurkách mohou seznámit s prací kynologického spolku, mateřského centra Radost, debrujárů, Sokolů, Junáka, svazu diabetiků, aeroklubu a dalších spolků působících na táborsku.

Nezisková sdružení si stále více získávají oblibu, neboť lidé si uvědomují, že se svými problémy se nemusejí obracet pouze na státní oficiální úřady. Kromě vítané alternativy, které poskytují kupříkladu dětem s dýchacími obtížemi, se v nich také mohou setkávat lidé podobných zájmů a trávit v nich svůj volný čas. Přesto jsou tyto “články” občanské společnosti přehlíženy jako nepodstatné. O jednotlivých iniciativách se ví velmi málo, těžko dnes říci, že pojem neziskový sektor je vnímán jako rovnocenný partner sektoru státního a podnikatelského.

Výstava neziskových organizací je podle slov svých pořadatelů snaží povzbudit občany, aby intenzivněji využívali služby nestátních organizací.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Milevská radnice odvolala ředitelku městského muzea / 08.12.2004
Milevská radnice se rozhodla odvolat z funkce vedoucí městského muzea věru Englichovou, která muzeum vede už deset let. Město muzeum uzavřelo až do odvolání, zahájilo inventarizaci a chystá se vypsat výběrové řízení na funkci vedoucího.

V muzeu probíhala koncem loňského roku rozsáhlá kontrola. Podle jejích výsledků není v pořádku účetnictví, v pořádku nebyly podle zprávy ani inventární seznamy.

Zdá se, že současný spor je jakýmsi dohráním případu, kdy radní zjistili, že Věra Englichová přidělila vstupní kódy pro elektronické zabezpečovací zařízení i mladíkům, kteří si v muzeu odpracovávali civilní službu.

Jaké nedostatky vlastně komise milevského úřadu zjistila? Například to, že v muzejní knihovně chybí více než osm set knih. Další nedostatky se týkají sbírek – neexistuje totiž uspokojivý soupis předmětů, který by umožnil inventarizaci.

Věra Englichová tvrdí, že až na úřední obsílku o jejím odvolání, kterou obdržela 11. ledna, s ní nikdo o jejím odvolání nehovořil.

“V podstatě nevím, na čem jsem. Nevím ani, zda budu dále zaměstnankyní Milevského muzea, ačkoliv to v podstatě ze situace vyplývá,” říká Englichová. Na otázku, zda se bude proti zprávě obhajovat, popřípadě jaké použije argumenty, odpovídá, že ve středu devatenáctého ledna hodlá seznámit se svou obhajobou Městskou radu v Milevsku. Bývalá vedoucí je přesvědčena, že během svého působení v muzeu nepostupovala proti zákonu. Zdůrazňuje, že když před deseti lety instituci přebírala, muzeum prakticky neexistovalo.

“V budově byly propadlé stropy a sbírky ležely v hromadách na chodbě,” říká.

Poznámka: V současné době již známe jméno nové ředitelky muzea.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]