Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Hygienici provedli letošní poslední měření kvality vod / 08.12.2004
Kvalita vody ve většině jihočeských rybníků a rekreačních nádrží se podle posledních měření nezlepšuje, a to i přes několik chladných srpnových dnů. Jednou z mála příležitostí pro koupání chtivé zůstává v okolí Milevska Orlická přehrada.

“Podle posledního měření ke koupání není mimo jiné vhodný rybník Za školou v Milevsku,” uvedla ředitelka písecké hygienické stanice Libuše Röhrichová. Dodala, že kvalita vody se do září už zřejmě nezlepší.

Nebezpečné jsou v nekvalitních vodách především sinice a vodní květ. Koupání v takto znečištěné “zelené” vodě může způsobit řadu zdravotních potíží – zánět spojivek, vyrážky i těžké alergie.

Hygienici vodomilům radí, ať se po vykoupání v každém případě důkladně osprchují pitnou vodou.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Liturgický rok / 08.12.2004
Výstava v klášteře vysvětluje, co je to liturgický rok
Jako v nebi, tak i na zemi má v podtitulu výstava v Milevském muzeu v budově kláštera. Začala vernisáží prvního července a potrvá do 26. září. Připravilo ji Milevské muzeum s řádem milevských Premonstrátů.
“Výstava vysvětluje, co je vlastně liturgie. Je tu rozkreslen církevní rok, svátky, půsty, symbolika barev. Jsou tu vystaveny fotografie z církevních obřadů, Písmo svaté, knížky, ostatkové schránky, mešní kalichy, křtitelnice, zpovědnice, kleště na pečení hostií, roucha, barokní plastiky a vůbec umělecké předměty, které mají vztah ke křesťanské tradici,” říká pracovnice Milevského muzea Martina Benešová. O výstavu je podle ní zájem, chodí sem turisté i Milevští.
Pro ty, co se na výstavu ještě nestačili vypravit: otevírací doba je během všedních dnů kromě pondělí od osmi do čtyř, v sobotu a neděli od jedné do pěti odpoledne.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Božejovicích se hraje divadlo pro potěšení / 08.12.2004
První představení božejovického ochotnického divadla se uskutečnilo už v roce 1921. Znovu obnoveno bylo před čtyřmi roky, a to hrou “Císařpán o ničem neví”.

Josef Popelka s Boženou Loudovou, dva lidé, kteří činnost divadla režijně i myšlenkově “popohánějí”, tvrdí, že nejlepší veselohry se dají nalézt na starých půdách.
“Žádného Shakespeara u nás neuvidíte. Hrajeme jenom veselohry, při nichž si lidé odpočinou a pobaví se”, říká pan Popelka.
Náklady na chod ochotnického spolku nejsou nikterak závratné, na druhou stranu však nic není zadarmo. Kostýmy, osvětlení, výroba kulis a samozřejmě nutné občerstvení při vyčerpávajících večerech, kdy se hraje. Divadelníkům přispívají hasiči z Božejovic, místní obecní úřad i sami členové. Sponzoři zatím nejsou, a ani se nijak zvlášť neshánějí. Jak shodně říkají paní Loudová a pan Popelka, toto divadlo není od toho, aby se na něm vydělalo.
Pro případné zájemce: přes prázdniny mají božejovičtí herci, kterých je kolem osmdesáti a rekrutují se z různých věkových kategorií, volno, ale v září se můžete těšit na nové představení

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Jak se dá žít lépe / 08.12.2004
rozhovor s ředitelkou Domova sv. Alžběty pro matku a dítě ve Veselíčku
Michaelou Baslerovou
Jak je tento domov starý a kdo jej spravuje?

Domov sv. Alžběty pro ženu a dítě je prvním domovem svého druhu v jižních Čechách. Je to nezisková organizace, a je složkou diecézní charity v Českých Budějovicích, která je jejím zřizovatelem.

Kdo činnost domova financuje?

Od Ministerstva práce a sociálních věcí získáváme ročně kolem milionu korun. Další peníze přicházejí od sponzorů a zahraničních dárců.

Kolik maminek tu momentálně bydlí?

V současné době je maminek s dětmi osm. Jsou to ženy v životní tísni; svobodné matky, ženy v rozvodovém řízení, týrané ženy, většinou na mateřské dovolené. Kromě útočiště jim poskytujeme i sociálně právní poradenství. Jinak tu maminky dělají vše, co by dělaly doma: vaří, perou, starají se o děti, uklízí.

Musí tu ženy dodržovat nějaký speciální řád?

Při podpisu smlouvy maminky seznamujeme s domovním řádem, který se mnohým zdá příliš přísný. Některé ženy se domnívají, že pro svůj nový, lepší život nemusí nic udělat. Že jim dáme dekret na pokoj a nebudeme je kontrolovat. Přitom žádná z žen by se sem nedostala, kdyby neměla dítě. Doba není taková, aby se společnost starala o všechny slabé. Jde především o dítě a o šanci žít lépe.

Kolik má domov zaměstnanců?

Jsme tu dva sociální pracovníci a dvě vychovatelky. Stává se, že dívky z rozvrácených rodin neznají základní péči o dítě, nejsou schopny vychovávat děti a upřednostňují své partnery před dětmi. Nemají zkrátka z původní rodiny pozitivní vzorce chování.

Má tento typ zařízení hodně zájemkyň, jak je to s nabídkou a poptávkou?

Poptávka je několikanásobně vyšší než nabídka. Ubytováváme maminky z celých Čech, přičemž maximální doba pobytu je jeden rok. Existují samozřejmě i větší domovy, maminek je tam třeba třicet, ale zvrhává se to v normální ubytovnu, kde není možnost, aby se ženám věnovali sociální pracovníci. U nás máme pro každou klientku vypracován individuální resocializační program.

Jak se v činnosti domova promítá to, že spadá pod Farní charitu Veselíčko?

Naším cílem rozhodně není, abychom zde odchytávali ovečky pro církev, ačkoliv bohoslužby samozřejmě může navštívit kdokoliv.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
V Podboří a Opařanech řádilo krupobití / 08.12.2004
Doslova spoušť za sebou v úterý šestého července zanechalo silné, asi patnáctiminutové krupobití na Opařansku: Zničené střechy, vysklená okna a rozmlácené skleníky, promačkané karosérie automobilů. Obyvatelé vesničky Podboří, která byla živlem zasažena nejvíce, tvrdí, že kroupy se podobaly tenisovým míčkům.
“Rozbilo mi to střechu nadranc. A navíc to zabilo nejméně polovinu slepic,” líčí událost paní Pichová z Podboří. “Naštěstí navečer přijel vnuk a hodil přes střechu plachtu, alespoň prozatím,” dodává ještě očividně rozrušená žena.
Další muž, který si nepřál uvést své jméno, vypráví, že sklenáři na jeho domě pracovali celou noc. Doufá, že větší část škody uhradí pojišťovna. Jeho manželka podotýká, že zažít podobnou katastrofu je něco docela jiného, než její následky vidět v televizi. “Všichni se teď modlíme, aby už to na nás nikdy nepřišlo,” říká.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Nejkrásnější dívky Milevska / 08.12.2004
Pravidelně každé dva roky se pořádá soutěž o titul Miss Milevsko. Je vždy minimálně čtyřkolová a její průběh trvá déle než tři měsíce.Pořadatelem soutěže je Dům kultury Milevsko a Milevské noviny.

Letošní ročník byl zahájen 27.března a finále se uskutečnilo 25.června.

Titul Miss sympatie čtenářů Milevských novin získala Simona Švarcová z Milevska.
Této dvacetileté studentce byl udělen i titul Miss Milevsko 99 (v soutěžních večerech získala celkem 181 bodů). Po skončení soutěže nám Simona poskytla rozhovor.

Titul první vicemiss byla zvolena Adéla Vodňanská ze Sepekova (163 bodů)

Titul druhé vicemiss vybojovala Dana Nerudová z Tábora (150 bodů).

Finálový večer se konal v amfiteátru Domu kultury a uváděl ho známý moderátor a herec Petr Jančařík se synem Michalem.Soutěž hodnotila jedenáctičlenná porota v čele s režisérem Vlastimilem Venclíkem a děvčatům fandilo více než 2000 diváků. K tanci a poslechu (ale i k samotné soutěži) hrála country kapela PIC NIC z Tábora a milevský RM Band (Ing. Radosta a J.Müller)

Píše se rok 1999 a jeho milevské královny krásy jsou zleva :
Adéla Vodňanská (první vicemiss), Simona Švarcová (Miss Milevsko 99) a Dana Nerudová (druhá vicemiss).
Foto © František Panec,1999

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Jaký pán, takový pes / 08.12.2004
Cvičiště psů Českého kynologického svazu se rozkládá na periferii Milevska směrem na Petrovice. Sobotní odpoledne se tu výcviku mladých psů věnuje František Vachout (na snímku vlevo), který se kynologií aktivně zabývá od padesátých let.

Kolik má zdejší kynologický svaz členů?

Kolem čtyřiceti. Cvičí se tu dvakrát týdně - v sobotu dopoledne dospělí psi, odpoledne začínající.

Kdo činnost svazu financuje?

Financování je špatné, jako všude jinde. Část dostáváme od sponzorů, něco od města. Máme tu i psí bezdomovce, kterým samozřejmě musíme dát najíst.

Kolik dostanete za rok z městské pokladny?

Loni to bylo dvanáct tisíc, tento rok dvacet pět. Z těchto peněz obstaráme uhlí, očkování, desinfekci a případné léčení.

Jaké jsou podmínky pro členství?

První rok přijde na pět set korun.

Jaká psí plemena sem jejich majitelé vodí nejčastěji?

Nejvíce je tu německých a kavkazských ovčáků, rotwailerů a boxerů.

Jak se díváte na diskusi, která se rozpoutala kolem plemene pitbulů? Měl by se chov podobných plemen zakázat?

To všechno je pouhé strašení. Povaha psa je ovlivněna člověkem. Když je člověk zlý, přenáší zlobu na psa. Samozřejmě že psi se dají poměrně snadno zkazit Někdo má vyloženě radost, když je jeho pes zlý a jde z něj hrůza. V každém případě pes potřebuje poslušnost. Nejsem žádný diktátor, ale pes vyžaduje přísnou kázeň. Ostatně i děti vychováváme k poslušnosti.

Domníváte se tedy, že výcvikem by měl projít každý pes?

Rozhodně. Jinak pes člověka obtěžuje. Nechce být veden na vodítku, všechno roztrhá a rozkouše. Pes potřebuje “zlomit” a to silou vůle, hlasem, rázností.

Jak se mají psi trestat?

Slovem. Tělesné tresty nedoporučuji. Stačí trhnout vodítkem a říci:”Fuj!”

Co vás vedlo k tomu, že se věnujete výcviku psů?

Pocházím z vesnice, takže mám odmalička velmi silný vztah ke všem zvířatům. Navíc jsem sloužil na hranicích jako psovod, kde se můj vztah k nim ještě upevnil.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]