Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Jak se dá žít lépe / 08.12.2004
rozhovor s ředitelkou Domova sv. Alžběty pro matku a dítě ve Veselíčku
Michaelou Baslerovou
Jak je tento domov starý a kdo jej spravuje?

Domov sv. Alžběty pro ženu a dítě je prvním domovem svého druhu v jižních Čechách. Je to nezisková organizace, a je složkou diecézní charity v Českých Budějovicích, která je jejím zřizovatelem.

Kdo činnost domova financuje?

Od Ministerstva práce a sociálních věcí získáváme ročně kolem milionu korun. Další peníze přicházejí od sponzorů a zahraničních dárců.

Kolik maminek tu momentálně bydlí?

V současné době je maminek s dětmi osm. Jsou to ženy v životní tísni; svobodné matky, ženy v rozvodovém řízení, týrané ženy, většinou na mateřské dovolené. Kromě útočiště jim poskytujeme i sociálně právní poradenství. Jinak tu maminky dělají vše, co by dělaly doma: vaří, perou, starají se o děti, uklízí.

Musí tu ženy dodržovat nějaký speciální řád?

Při podpisu smlouvy maminky seznamujeme s domovním řádem, který se mnohým zdá příliš přísný. Některé ženy se domnívají, že pro svůj nový, lepší život nemusí nic udělat. Že jim dáme dekret na pokoj a nebudeme je kontrolovat. Přitom žádná z žen by se sem nedostala, kdyby neměla dítě. Doba není taková, aby se společnost starala o všechny slabé. Jde především o dítě a o šanci žít lépe.

Kolik má domov zaměstnanců?

Jsme tu dva sociální pracovníci a dvě vychovatelky. Stává se, že dívky z rozvrácených rodin neznají základní péči o dítě, nejsou schopny vychovávat děti a upřednostňují své partnery před dětmi. Nemají zkrátka z původní rodiny pozitivní vzorce chování.

Má tento typ zařízení hodně zájemkyň, jak je to s nabídkou a poptávkou?

Poptávka je několikanásobně vyšší než nabídka. Ubytováváme maminky z celých Čech, přičemž maximální doba pobytu je jeden rok. Existují samozřejmě i větší domovy, maminek je tam třeba třicet, ale zvrhává se to v normální ubytovnu, kde není možnost, aby se ženám věnovali sociální pracovníci. U nás máme pro každou klientku vypracován individuální resocializační program.

Jak se v činnosti domova promítá to, že spadá pod Farní charitu Veselíčko?

Naším cílem rozhodně není, abychom zde odchytávali ovečky pro církev, ačkoliv bohoslužby samozřejmě může navštívit kdokoliv.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
V Podboří a Opařanech řádilo krupobití / 08.12.2004
Doslova spoušť za sebou v úterý šestého července zanechalo silné, asi patnáctiminutové krupobití na Opařansku: Zničené střechy, vysklená okna a rozmlácené skleníky, promačkané karosérie automobilů. Obyvatelé vesničky Podboří, která byla živlem zasažena nejvíce, tvrdí, že kroupy se podobaly tenisovým míčkům.
“Rozbilo mi to střechu nadranc. A navíc to zabilo nejméně polovinu slepic,” líčí událost paní Pichová z Podboří. “Naštěstí navečer přijel vnuk a hodil přes střechu plachtu, alespoň prozatím,” dodává ještě očividně rozrušená žena.
Další muž, který si nepřál uvést své jméno, vypráví, že sklenáři na jeho domě pracovali celou noc. Doufá, že větší část škody uhradí pojišťovna. Jeho manželka podotýká, že zažít podobnou katastrofu je něco docela jiného, než její následky vidět v televizi. “Všichni se teď modlíme, aby už to na nás nikdy nepřišlo,” říká.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Nejkrásnější dívky Milevska / 08.12.2004
Pravidelně každé dva roky se pořádá soutěž o titul Miss Milevsko. Je vždy minimálně čtyřkolová a její průběh trvá déle než tři měsíce.Pořadatelem soutěže je Dům kultury Milevsko a Milevské noviny.

Letošní ročník byl zahájen 27.března a finále se uskutečnilo 25.června.

Titul Miss sympatie čtenářů Milevských novin získala Simona Švarcová z Milevska.
Této dvacetileté studentce byl udělen i titul Miss Milevsko 99 (v soutěžních večerech získala celkem 181 bodů). Po skončení soutěže nám Simona poskytla rozhovor.

Titul první vicemiss byla zvolena Adéla Vodňanská ze Sepekova (163 bodů)

Titul druhé vicemiss vybojovala Dana Nerudová z Tábora (150 bodů).

Finálový večer se konal v amfiteátru Domu kultury a uváděl ho známý moderátor a herec Petr Jančařík se synem Michalem.Soutěž hodnotila jedenáctičlenná porota v čele s režisérem Vlastimilem Venclíkem a děvčatům fandilo více než 2000 diváků. K tanci a poslechu (ale i k samotné soutěži) hrála country kapela PIC NIC z Tábora a milevský RM Band (Ing. Radosta a J.Müller)

Píše se rok 1999 a jeho milevské královny krásy jsou zleva :
Adéla Vodňanská (první vicemiss), Simona Švarcová (Miss Milevsko 99) a Dana Nerudová (druhá vicemiss).
Foto © František Panec,1999

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Jaký pán, takový pes / 08.12.2004
Cvičiště psů Českého kynologického svazu se rozkládá na periferii Milevska směrem na Petrovice. Sobotní odpoledne se tu výcviku mladých psů věnuje František Vachout (na snímku vlevo), který se kynologií aktivně zabývá od padesátých let.

Kolik má zdejší kynologický svaz členů?

Kolem čtyřiceti. Cvičí se tu dvakrát týdně - v sobotu dopoledne dospělí psi, odpoledne začínající.

Kdo činnost svazu financuje?

Financování je špatné, jako všude jinde. Část dostáváme od sponzorů, něco od města. Máme tu i psí bezdomovce, kterým samozřejmě musíme dát najíst.

Kolik dostanete za rok z městské pokladny?

Loni to bylo dvanáct tisíc, tento rok dvacet pět. Z těchto peněz obstaráme uhlí, očkování, desinfekci a případné léčení.

Jaké jsou podmínky pro členství?

První rok přijde na pět set korun.

Jaká psí plemena sem jejich majitelé vodí nejčastěji?

Nejvíce je tu německých a kavkazských ovčáků, rotwailerů a boxerů.

Jak se díváte na diskusi, která se rozpoutala kolem plemene pitbulů? Měl by se chov podobných plemen zakázat?

To všechno je pouhé strašení. Povaha psa je ovlivněna člověkem. Když je člověk zlý, přenáší zlobu na psa. Samozřejmě že psi se dají poměrně snadno zkazit Někdo má vyloženě radost, když je jeho pes zlý a jde z něj hrůza. V každém případě pes potřebuje poslušnost. Nejsem žádný diktátor, ale pes vyžaduje přísnou kázeň. Ostatně i děti vychováváme k poslušnosti.

Domníváte se tedy, že výcvikem by měl projít každý pes?

Rozhodně. Jinak pes člověka obtěžuje. Nechce být veden na vodítku, všechno roztrhá a rozkouše. Pes potřebuje “zlomit” a to silou vůle, hlasem, rázností.

Jak se mají psi trestat?

Slovem. Tělesné tresty nedoporučuji. Stačí trhnout vodítkem a říci:”Fuj!”

Co vás vedlo k tomu, že se věnujete výcviku psů?

Pocházím z vesnice, takže mám odmalička velmi silný vztah ke všem zvířatům. Navíc jsem sloužil na hranicích jako psovod, kde se můj vztah k nim ještě upevnil.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Při oslavě železnice zaléhalo v uších / 08.12.2004
Od 11. do 13. června se slavilo 110 let od otevření železniční tratě mezi Ražicemi, Pískem, Milevskem a Táborem. Celou oslavu zahájila páteční vernisáž v Domě kultury, kde milevští a pražští modeláři vystavovali modelová kolejiště; tato výstava potrvá do 19. června.

Samotné vyvrcholení oslav proběhlo za slunného počasí v neděli na milevské železniční stanici. Vyhrávala tu i dechová kapela, návštěvníci se tu mohli podle chuti občerstvit nebo si koupit upomínkovou pohlednici. Pravděpodobně největší díl pozornosti si “odkousla” historická parní lokomotiva 310.072, takzvaný “kafemlejnek.” Kdo chtěl a měl čas, mohl se s ní projet do Písku a zpátky. Jízda ve stařičkých vagónech byla veselá - k dispozici byl i restaurační vůz s kapelou !
Nechyběla ani taková rarita, jakou je stará drezína čili “pumpička.” Na té se s velkým potěšením vozily děti.
Poněkud ulekané reakce vyvolala dlouhá střelba z kanónu, kterou zaopatřilo několik mladých lidí v historických kostýmech. Že současní lidé nejsou na takovou dávku decibelů zvyklí, dokázalo nemálo dětí i dospělých - celou dobu oslavných salv si trpělivě zacpávali uši. V davu se dalo zaslechnout:” Radši půjdeme domů, ještě bychom tu ohluchli.”
Vzkaz pro pořadatele tedy může znít: Příště trochu s citem!

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Diskotéka v Kovářově / 08.12.2004
Zábavy není nikdy dost. Všichni se chtějí bavit, a mladí lidé obzvlášť. “Čaje o páté” ani taneční zábavy s živou muzikou se dnes už příliš nenosí, a tak je nejlepší otevřít si diskotéku.

Příbramská společnost Heart, která už pár let provozuje diskotéku v Kozárovicích, se do rekonstrukce kovářovského sálu v Domě kultury pěkně obula. Přibyl bar, posezení ve stylu amerického západu s dřevěnými trámy nad hlavou, pořídila se nějaká nová světla a stroboskopy, zařízení produkující umělou mlhu, která má za úkol celou tu show halit do magického oparu.

V pátek jedenáctého června se začínalo. A řekla bych, že provozovatelé si mnuli ruce.

Přijela jsem kolem desáté hodiny a připadala jsem si jak na rušném středověkém trhu (aniž bych tímto přirovnáním urážela odění diskofanoušků). Tolik mladých lidí na kulturní akci jsem už dlouho neviděla. Samozřejmě: O slově “kulturní” bychom mohli polemizovat, ale nebuďme zase takoví detailisté. Ostatně - říká se, že v postmoderní době je možné všechno. A styl je styl.

Nemluvila jsem se všemi návštěvníky, ale podle průběžných komentářů, náhodně či nenáhodně odposlechnutých během celé akce, usuzuji, že spokojenost byla vysoká. Samosebou se našli i tací, kterým vadila jistá konzervativnost diskžokeje (“tohle se hrálo před osmi lety!”), jiným zase připadaly vysoké ceny nápojů. Pár lidí si postesklo, že v té hromadě osob nemůže najít své známé. Ale když se chce, všechno jde...Na korunu se zase tolik nehledí a hudební retro je v módě.

Jediné, co mi opravdu vadilo, bylo nedýchatelné ovzduší v trávě. A venku byla zase zima. Nejlepším řešením bylo postávat na chodbě, jenomže to jste si zase připadali jak.... na chodbě. Že bych z těch diskoték vyrostla? To se mi nezdá - zase tak stará nejsem, a viděla jsem několik i několik pekelně se bavících čtyřicátníků. Že bych se zkusila tak trochu opít? Pojedu autem...Nebo snad nejsem dostatečně kulturní? Třeba na to přijdu příště.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Jak se slaví Vánoce v jiných zemích? / 06.12.2004
Anglie a Amerika
Vzduchem letí obrovské sáně. Uhánějí k lidem a táhne je osm sobů. Na sáních je spousta dárků pro děti. Sáně řídí veliký muž s dlouhým bílým plnovousem, který má na sobě červené šaty. To on naděluje dárky. Jmenuje se Santa Claus, v Anglii také Father Christmas. Letí nad střechami a hází dárky, které dětem přináší do domů skrz komín nebo někdy sešplhá komínem dovnitř sám. Druhý den ráno o prvním svátku vánočním nacházejí děti, co jim nadělil. Potom se koná oslava. Na hostinu bývají pozváni i příbuzní. V Anglii se jí krocan a vyhlášený švestkový pudink. Zvykem tam bývá také věšet větvičky jmelí nad dveře. Jsou to pradávné symboly míru a přátelství.

Francie
Na Štědrý večer se tu staví jesličky s malými hliněnými figurkami. Na svátek Tří králů k nim pak lidé přidávají i figurky tří světců, tří mudrců z Východu. Ve francouzských rodinách se u svátečního stolu podává zcela zvláštní zákusek, jakási kremrole, ve formě polena, nebo kmene stromu, které se říká buche de nöel. Toto vánoční polínko je upomínkou na prastarý zvyk, kdy se do krbu kladl obrovský špalek, který musel hořet od počátku Vánoc až do svátku Tří králů. Dárky děti dostávají ráno po Štědrém večeru. Pere Noël, je přináší v noci, když děti spí.

Itálie
Lidé si tu o Vánocích přejí Buon Natale - to znamená šťastné svátky narození Páně. V pokoji stojí jesličky a každá rodina se snaží, aby právě ty jejich jesličky byly nejkrásnější. Na vánočním stole rozhodně nesmí chybět Panettone - italský vánoční koláč. V Itálii bývá nadílka tradičně až 6. ledna. V noci před tím létá tříkrálová čarodějnice La Befana na koštěti v povětří a hází dárky do domů komínem.

Skandinávie
Vánoce se světí jako julfest - severské Vánoce. Na Štědrý den celá rodina zpívá a tančí kolem vánočního stromku a potom jim Ježíšek přinese dárky. Někde staví lidé před dveře misku kaše. To je pozornost pro vánoční skřítky, kteří lidem v domě pomáhají, ale také jim vyvádějí všelijaké neplechy.

Holandsko
Pro děti je toužebně očekávaným dnem jíž datum 6. prosince, svátek svatého Mikuláše, neboť v ten den jim holandský Mikuláš Sinterklaas přináší dárky. Toho dne vplouvá on a Zwarte Piet- Černý Petr na lodi do Amsterodamu, kde ho všichni nadšeně zdraví. V noci pak chodí nepozorovaně po střechách domů a házejí dárky do komínů.

autor:Veronika Maierová
Veronika Maierová           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]