Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Jaký pán, takový pes / 08.12.2004
Cvičiště psů Českého kynologického svazu se rozkládá na periferii Milevska směrem na Petrovice. Sobotní odpoledne se tu výcviku mladých psů věnuje František Vachout (na snímku vlevo), který se kynologií aktivně zabývá od padesátých let.

Kolik má zdejší kynologický svaz členů?

Kolem čtyřiceti. Cvičí se tu dvakrát týdně - v sobotu dopoledne dospělí psi, odpoledne začínající.

Kdo činnost svazu financuje?

Financování je špatné, jako všude jinde. Část dostáváme od sponzorů, něco od města. Máme tu i psí bezdomovce, kterým samozřejmě musíme dát najíst.

Kolik dostanete za rok z městské pokladny?

Loni to bylo dvanáct tisíc, tento rok dvacet pět. Z těchto peněz obstaráme uhlí, očkování, desinfekci a případné léčení.

Jaké jsou podmínky pro členství?

První rok přijde na pět set korun.

Jaká psí plemena sem jejich majitelé vodí nejčastěji?

Nejvíce je tu německých a kavkazských ovčáků, rotwailerů a boxerů.

Jak se díváte na diskusi, která se rozpoutala kolem plemene pitbulů? Měl by se chov podobných plemen zakázat?

To všechno je pouhé strašení. Povaha psa je ovlivněna člověkem. Když je člověk zlý, přenáší zlobu na psa. Samozřejmě že psi se dají poměrně snadno zkazit Někdo má vyloženě radost, když je jeho pes zlý a jde z něj hrůza. V každém případě pes potřebuje poslušnost. Nejsem žádný diktátor, ale pes vyžaduje přísnou kázeň. Ostatně i děti vychováváme k poslušnosti.

Domníváte se tedy, že výcvikem by měl projít každý pes?

Rozhodně. Jinak pes člověka obtěžuje. Nechce být veden na vodítku, všechno roztrhá a rozkouše. Pes potřebuje “zlomit” a to silou vůle, hlasem, rázností.

Jak se mají psi trestat?

Slovem. Tělesné tresty nedoporučuji. Stačí trhnout vodítkem a říci:”Fuj!”

Co vás vedlo k tomu, že se věnujete výcviku psů?

Pocházím z vesnice, takže mám odmalička velmi silný vztah ke všem zvířatům. Navíc jsem sloužil na hranicích jako psovod, kde se můj vztah k nim ještě upevnil.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Při oslavě železnice zaléhalo v uších / 08.12.2004
Od 11. do 13. června se slavilo 110 let od otevření železniční tratě mezi Ražicemi, Pískem, Milevskem a Táborem. Celou oslavu zahájila páteční vernisáž v Domě kultury, kde milevští a pražští modeláři vystavovali modelová kolejiště; tato výstava potrvá do 19. června.

Samotné vyvrcholení oslav proběhlo za slunného počasí v neděli na milevské železniční stanici. Vyhrávala tu i dechová kapela, návštěvníci se tu mohli podle chuti občerstvit nebo si koupit upomínkovou pohlednici. Pravděpodobně největší díl pozornosti si “odkousla” historická parní lokomotiva 310.072, takzvaný “kafemlejnek.” Kdo chtěl a měl čas, mohl se s ní projet do Písku a zpátky. Jízda ve stařičkých vagónech byla veselá - k dispozici byl i restaurační vůz s kapelou !
Nechyběla ani taková rarita, jakou je stará drezína čili “pumpička.” Na té se s velkým potěšením vozily děti.
Poněkud ulekané reakce vyvolala dlouhá střelba z kanónu, kterou zaopatřilo několik mladých lidí v historických kostýmech. Že současní lidé nejsou na takovou dávku decibelů zvyklí, dokázalo nemálo dětí i dospělých - celou dobu oslavných salv si trpělivě zacpávali uši. V davu se dalo zaslechnout:” Radši půjdeme domů, ještě bychom tu ohluchli.”
Vzkaz pro pořadatele tedy může znít: Příště trochu s citem!

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Diskotéka v Kovářově / 08.12.2004
Zábavy není nikdy dost. Všichni se chtějí bavit, a mladí lidé obzvlášť. “Čaje o páté” ani taneční zábavy s živou muzikou se dnes už příliš nenosí, a tak je nejlepší otevřít si diskotéku.

Příbramská společnost Heart, která už pár let provozuje diskotéku v Kozárovicích, se do rekonstrukce kovářovského sálu v Domě kultury pěkně obula. Přibyl bar, posezení ve stylu amerického západu s dřevěnými trámy nad hlavou, pořídila se nějaká nová světla a stroboskopy, zařízení produkující umělou mlhu, která má za úkol celou tu show halit do magického oparu.

V pátek jedenáctého června se začínalo. A řekla bych, že provozovatelé si mnuli ruce.

Přijela jsem kolem desáté hodiny a připadala jsem si jak na rušném středověkém trhu (aniž bych tímto přirovnáním urážela odění diskofanoušků). Tolik mladých lidí na kulturní akci jsem už dlouho neviděla. Samozřejmě: O slově “kulturní” bychom mohli polemizovat, ale nebuďme zase takoví detailisté. Ostatně - říká se, že v postmoderní době je možné všechno. A styl je styl.

Nemluvila jsem se všemi návštěvníky, ale podle průběžných komentářů, náhodně či nenáhodně odposlechnutých během celé akce, usuzuji, že spokojenost byla vysoká. Samosebou se našli i tací, kterým vadila jistá konzervativnost diskžokeje (“tohle se hrálo před osmi lety!”), jiným zase připadaly vysoké ceny nápojů. Pár lidí si postesklo, že v té hromadě osob nemůže najít své známé. Ale když se chce, všechno jde...Na korunu se zase tolik nehledí a hudební retro je v módě.

Jediné, co mi opravdu vadilo, bylo nedýchatelné ovzduší v trávě. A venku byla zase zima. Nejlepším řešením bylo postávat na chodbě, jenomže to jste si zase připadali jak.... na chodbě. Že bych z těch diskoték vyrostla? To se mi nezdá - zase tak stará nejsem, a viděla jsem několik i několik pekelně se bavících čtyřicátníků. Že bych se zkusila tak trochu opít? Pojedu autem...Nebo snad nejsem dostatečně kulturní? Třeba na to přijdu příště.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Jak se slaví Vánoce v jiných zemích? / 06.12.2004
Anglie a Amerika
Vzduchem letí obrovské sáně. Uhánějí k lidem a táhne je osm sobů. Na sáních je spousta dárků pro děti. Sáně řídí veliký muž s dlouhým bílým plnovousem, který má na sobě červené šaty. To on naděluje dárky. Jmenuje se Santa Claus, v Anglii také Father Christmas. Letí nad střechami a hází dárky, které dětem přináší do domů skrz komín nebo někdy sešplhá komínem dovnitř sám. Druhý den ráno o prvním svátku vánočním nacházejí děti, co jim nadělil. Potom se koná oslava. Na hostinu bývají pozváni i příbuzní. V Anglii se jí krocan a vyhlášený švestkový pudink. Zvykem tam bývá také věšet větvičky jmelí nad dveře. Jsou to pradávné symboly míru a přátelství.

Francie
Na Štědrý večer se tu staví jesličky s malými hliněnými figurkami. Na svátek Tří králů k nim pak lidé přidávají i figurky tří světců, tří mudrců z Východu. Ve francouzských rodinách se u svátečního stolu podává zcela zvláštní zákusek, jakási kremrole, ve formě polena, nebo kmene stromu, které se říká buche de nöel. Toto vánoční polínko je upomínkou na prastarý zvyk, kdy se do krbu kladl obrovský špalek, který musel hořet od počátku Vánoc až do svátku Tří králů. Dárky děti dostávají ráno po Štědrém večeru. Pere Noël, je přináší v noci, když děti spí.

Itálie
Lidé si tu o Vánocích přejí Buon Natale - to znamená šťastné svátky narození Páně. V pokoji stojí jesličky a každá rodina se snaží, aby právě ty jejich jesličky byly nejkrásnější. Na vánočním stole rozhodně nesmí chybět Panettone - italský vánoční koláč. V Itálii bývá nadílka tradičně až 6. ledna. V noci před tím létá tříkrálová čarodějnice La Befana na koštěti v povětří a hází dárky do domů komínem.

Skandinávie
Vánoce se světí jako julfest - severské Vánoce. Na Štědrý den celá rodina zpívá a tančí kolem vánočního stromku a potom jim Ježíšek přinese dárky. Někde staví lidé před dveře misku kaše. To je pozornost pro vánoční skřítky, kteří lidem v domě pomáhají, ale také jim vyvádějí všelijaké neplechy.

Holandsko
Pro děti je toužebně očekávaným dnem jíž datum 6. prosince, svátek svatého Mikuláše, neboť v ten den jim holandský Mikuláš Sinterklaas přináší dárky. Toho dne vplouvá on a Zwarte Piet- Černý Petr na lodi do Amsterodamu, kde ho všichni nadšeně zdraví. V noci pak chodí nepozorovaně po střechách domů a házejí dárky do komínů.

autor:Veronika Maierová
Veronika Maierová           
ADVENT / 03.12.2004
Milují ho děti i dospělí - čas předvánoční, tedy adventní. Advent začíná již čtyři víkendy před Vánocemi. Vnese do našich domů a bytů atmosféru nadcházejících svátečních dnů. Hospodyňky začínají vyzdobovat a dekorovat všechny části bytů, chodí s celými rodinami do lesa a vracejí se s taškami plnými pěkného voňavého chvojí a alespoň malou větvičkou jmelí pro štěstí.
S adventem přichází milý zvyk. Každou neděli se má zapálit právě jedna ze čtyř svíček na adventním věnci. Snad abychom si připomněli, jak blizoučko už ten Štědrý den je. Adventní věnec, tak jak ho známe dnes, se o Vánocích nerozsvěcí ještě tak dlouho. Teprve roku 1860 ho prý prvně zavěsil teolog Johann Hinrich Wichern v domově pro zanedbanou mládež. Původně to byl zdobený zelený jedlový korunový svícen, v němž bylo mnohem více svíček než v dnešním adventním věnci. Tenkrát se do věnce nedávala a nerozsvěcela pouze jedna svíčka jednou týdně, ale každý den právě tak, jako dnes děti ve svém adventním kalendáři každý den otvírají jedna dvířka.
V každém případě však začíná čas vánoční. Na stole pomalu rozkvétá Barborka a hospodyňky začínají péct různé vánoční pamlsky a cukrovinky. Do oken aranžujeme šňůry barevných světel a na sklo nalepujeme andělíčky, zvonečky a spoustu dalších sněhových obrázků. Naše čisté, uklizené domácnosti provoní vůně cukroví, skořice a vanilky linoucí se z aromalamp. Všechny tyto vánoční dekorace a vůně v nás probouzejí sváteční náladu plnou krásného očekávání. Věc má ale i svou nemilou stránku. Zapálené svíčky a šňůry elektrických světýlek představují zvýšené riziko požáru. Světélka však k Vánocům neodmyslitelně patří a když budeme dodržovat pár jednoduchých pravidel můžeme si Vánoce užít v klidu a v pohodě.
Takže, Šťastné a Veselé Vánoce!

autor:Veronika Maierová
Veronika Maierová           
Výstava dopisy / 13.11.2004
výstava byla prodloužena do 17.prosince 2004
Pavel Bolek           
Týden knihoven v Milevsku / 29.09.2004
V rámci Týdne knihoven 4.- 8. října 2004 je pro vás připravena
výstava k 90. výročí založení knihovny, amnestie a registrace nových čtenářů zdarma
Pro dospělé:
4. 10. ve 13 hod. VŘSČ - Velké říjnové společné čtení
5. 10. v 15.30 hod. - Internet při kávě
6. 10. ve 13 hod. - Beseda o knize V. Šindeláře: Paměti pražského kata
Pro děti:
4. 10. od 14 hod. do 16. hod. VŘSČ - autorské čtení
4.10. od 16 hod. - Říkání básniček a pohádek Internet - hledání v dětských elektronických časopisech Soutěže

Proč Týden knihoven?
Stručně řečeno, aby knihovny na sebe upozornily - čtenáře i nečtenáře, sponzory, novináře a média všeho druhu. Mimo to však také proto, aby se i ti, kteří knihovnu zatím ještě nikdy nenavštívili, dověděli, že dnešní knihovna už není jen místo, kde si lze vypůjčit "rekreační čtení", ale že stává se i moderní informační institucí.
Knihovny nabízejí dětem, mládeži a dospělým vzdělávací alternativu, jsou místem, kde je možné trávit volný čas. Přestože knihovny na tomto poli čelí obrovské konkurenci a jejich služby nikdo nemusí využívat povinně, navštěvuje je stále větší počet lidí a zvyšuje se i využívání knihovních fondů. Knihovny tak podporují rozvoj čtenářství a napomáhají prohlubovat vzdělanost všech vrstev obyvatelstva bez rozdílu. Knihovny jsou klidným a kultivovaným místem setkávání lidí a jsou dostupné každému.
V Týdnu knihoven, kdy se dveře těchto zařízení otevřou široké veřejnosti dokořán a mnohá z nich vyjdou se svými programy i na veřejná prostranství, se bude moci opravdu každý přesvědčit, co všechno mu knihovny nabízejí, co všechno dokážou a jak málo za to chtějí.

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]