Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Chlapec se zabil pádem z okna školy / 23.04.2004
Každý z nás asi slyšel o tragédii, která se stala 20. dubna tohoto roku. Ano, mluvím o dvanáctiletém chlapci, který se zabil při pádu z okna ve třetím patře Základní školy Na Slovance v Praze-Libni. Chlapec navštěvoval ZŠ celé čtyři roky. Byl mentálně postižený. Trpěl Downovým syndromem středního stupně, ale asistenta nepotřeboval, protože byl velmi sociálně zdatný. Existuje několik verzí o tom, jak se to stalo. Jednou z nich je, že chlapce údajně omylem uzamkl ve třídě jeden z učitelů a on se chtěl nějak dostat ven. Další verze tvrdí, že chlapce ve třídě nikdo nezamkl. Žáci odcházeli na oběd a jeden z chlapců se chtěl do třídy pro něco vrátit. Od učitelky si půjčil klíče a z neznámých příčin pak z okna vypadl. "Neviděl jsem, jak otevřel okno. Někdo řekl, že je na římse, že chce skočit, tak jsme se šli kouknout a viděli, jak tam někdo sedí. Když se snažil zavřít okno, sklouzl. Ještě se stačil chytit rukama římsy a pak spadl," vyprávěl už v úterý žák šesté třídy téže školy, který byl ve chvíli neštěstí v protější třídě. "Nevíme, jestli mu někdo zamknul dveře, prý čekal na výtvarku." Jeho třídní učitelka se prý zhroutila a musela být převezena do nemocnice. Na jeho památku dnes děti i učitelé pokládali zapálené svíčky a květiny ve vydlážděném atriu školy, která na jeho památku vyvěsila černý prapor. Právě tam našel hoch svou smrt. Pokud by byl obviněn některý z učitelů, šlo by o trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti.
Podle ministerstva školství je škola za své žáky zodpovědná už 15 minut před začátkem vyučování, a to až do chvíle, než opustí školu. Dozor musí být zajištěn například během přestávek nebo v jídelně. Pokud ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním nebo mezi dopoledním a odpoledním vyučováním také musí zabezpečit dozor. My se teď můžeme jen domnívat, co se dvanáctiletému chlapci honilo v tu chvíli v hlavě. Možná chtěl opravdu z okna spadnout možná to byla jen nešťastná náhoda. Ale teď si možná někdo položí otázku: Kdo je na vině? Učitel nebo sám žák? Jelikož nevíme, jak se to přesně odehrálo a už se to asi nikdy nedovíme, nemůžeme si odpovědět. Jenže představte si, že jste učitel a vedete žáky na oběd. Jeden z nich si vzpomene, že si zapomněl ve třídě kartičku na oběd, jak zareagovat? Samozřejmě ho nechat si pro ni dojít. Koho by v tu chvíli napadlo, že se něco podobného může přihodit? Ale na druhou stranu je pravda, že v téměř každé škole děti tráví polední přestávky ve škole, třeba proto, že je venku ošklivě. Nedá se zabránit, aby se nestalo znovu něco podobného na jakékoli jiné základní i střední škole. Vždyť tohle nebyla první a bohužel nejspíš ani poslední tragédie, která se kdy stala nebo stane v prostorách školy. Možná by se měla vrátit dřívější doba, kdy žáci při velké přestávce nesměli být ve třídě, ale na chodbě. O polední přestávce buďto na obědě nebo mimo školu a třeba i mříže do oken ve vysokých budovách školy. Ale necítil by se žák, jako ve vězení? Asi ano, ale jak jinak zabránit podobnému neštěstí?

autor:Zdeňka Kučerová
Zdena Kučerová           
Pozvánka na koncert / 23.04.2004
Srdečně Vás zveme na veselý koncert vážné hudby
1. května od 17h v sále Základní umělecké školy v Milevsku

S nástroji si hrají: s klavírem
Dorota Kofroňová a Anežka Bolková
s příčnou flétnou
Ludmila Bolková
s violoncellem
Pavlína Bolková
Pavel Bolek           
Přijímací zkoušky - jsou důvodem bát se? / 16.04.2004
Každého deváťáka v ČR čekají 19. dubna přijímací zkoušky. Pro někoho bylo jednoduché podat přihlášku. Předem věděl kam a proč, někteří se však rozhodovali na poslední chvíli. Zvolit gymnázium, střední školu nebo nějaký učňovský obor? Je to už i určitá odpovědnost sama za sebe, protože se student rozhoduje o tom, co bude v budoucnu dělat. Pro mě to před rokem bylo celkem jednoduché rozhodování. Neměla jsem ještě jasnou představu, čím bych se v budoucnu chtěla živit, a tak jsem asi jako většina podobně smýšlejících jedinců, zvolila všeobecné gymnázium.
Je na každém, kdy a jak se začne připravovat na přijímačky. Někdo začne třeba hned v září, někdo to nechá až na únor, ale jedno mají všichni stejné. Na všechny čeká 19. dubna lavice, židle, profesor a dalších 30 a možná i více stejně se potících a nervózních lidiček. I u mě to bylo stejné, ale zkoušky se mnou dělaly ještě dvě další spolužačky, takže to nebylo tak hrozné. Hned další den ráno jsem se dozvěděla, že jsem nebyla přijata. Byl to docela šok. Ukáplo moc slz, ale hned při první hodině chemie mi učitelka řekla jedinou větu, která mě z té apatie dostala: "Když nejde o život, tak jde o h….!" A je to vážně tak!
Z toho vyplývá otázka: Co dělat, když neuspěji v 1. kole přijímacího řízení? Důležité je hlavně nevěšet hlavu a jít dál - zkusit to v 2. kole, i když třeba na jiné škole a s jinými stejně zklamanými studenty, kterým se před pár dny oznámilo to samé. Já jsem se zase znova připravovala, i když většina spolužáků kolem mě mělo už pohov. Přišel květen a já jsem se chystala dělat přijímačky na milevské gymnázium. Tam probíhaly zkoušky narozdíl od píseckého gymnázia formou SCIO testů a musím říct, že mi to bylo mnohem příjemnější, když jsem tam měla pár možností s výsledky než jen to, že jsem se musela spolehnout na svůj vlastní dojem, že to mám asi dobře vypočítané, jako jsem ho musela mít na píseckém gymnáziu. Opět to proběhlo celkem v pohodě. I když škola na mě moc dobře nepůsobila, ale téměř po roce na ní strávené jsem si na ní zvykla a nezdá se mi tak nepříjemná, jako na začátku roku. Následující den jsem se dozvěděla, že mě přijali a spadl mi doslova kámen ze srdce. Takže když neuspějete v 1. kole nebo i v 2., neztrácejte hlavu. Vždycky je tu nějaká další možnost. Jen ji musíte využít.
A tím, že úspěšně složíte přijímací zkoušky na kteroukoliv střední školu, pro vás začíná nový život, resp. další životní etapa a s ní i každodenní rutina chodit do školy, učit se - vlastně to samé, co jste dělali posledních devět let, jen s tím rozdílem, že začnete úplně jinde a s úplně jinými lidmi.

Při psaní tohoto článku mě napadlo zeptat se někoho, koho se to přímo týká. A tak jsem oslovila Lucii, žákyni deváté třídy ZŠ E. Beneše v Písku.

Kam jsi se rozhodla dělat letos přijímací zkoušky?
Na veřejno - právní akademii ve Vodňanech.

Jestliže neuspěješ v 1. kole, co budeš dělat dál?
Už asi nic. Co bych zmohla? Zkusím 2. kolo na gymnázium v Milevsku.

Od kdy se připravuješ na zkoušky?
Nepřipravuji, nechci je dělat z toho, jak se "našrotím", ale ze svých vědomostí nasbíraných za těch 9 let.

Zklamal by tě hodně neúspěch v 1. kole?
Ano, ale připravuji se i na to.

Těšíš se na novou školu ať už bude jakákoli?
Ano!

autor:Zdeňka Kučerová
Zdena Kučerová           
Klavírní talenti koncertovali / 26.03.2004
V koncertním sálku Základní umělecké školy v Milevsku se v neděli odpoledne 21. března uskutečnilo dobře zorganizované vystoupení žákyň klavírního oddělení Základní umělecké školy v Milevsku a 1. ZUŠ Bedřicha Smetany z Plzně. Děti od 5 do 17 let zde podaly své nejlepší výkony a přesvědčily o svém nadání, o výborném odborném vedení svými učiteli, ale i o tom, že hudebně talentované děti jsou stejné, ať jsou z Milevska či z Plzně. Z Milevské školy hrály Jana Urbanová (5 let), Anežka Bolková (10 let) a Alena Kašparová (12 let) ze třídy pí. uč. Doroty Kofroňové. Z plzeňské školy Michaela Franková (6 let), Tereza Živná (10 let) a Nikola Kupčíková (14 let) ze třídy pí. uč. Zuzany Durasové a Ela Kaltcheva (10 let) ze třídy pí. uč. Aleny Tupé. Na závěr koncertu zahrála dvě klavírní skladby studentka Barbora Živná (17 let) profesora Maxima Averkieva z plzeňské konzervatoře. Ukazuje se, že hudebně nadané děti z menších i větších měst mají stejné šance na úspěch a uplatnění svých schopností, dostane-li se jim dobrého vedení ze strany pedagogů a podpory ze strany rodiny i školy. Obecenstvo přijalo celý koncert s nadšením a radostnou a povznášející náladu si jistě přineslo i do svých domovů.

autor:Prof.Jindřich Duras
Pavel Bolek           
Návštěva předsedy vlády / 26.01.2004
12.ledna 2004 navštívil Milevsko předseda vlády Vladimír Špidla.
Zúčastnil se zde otevření nového Domu s pečovatelskou službou. Společně se starostou švýcarské obce Münchenbuchsee přestřihl pásku a otevřel tak nové sociální zařízení, ve kterém je čtyřicet bytů pro staré a zdravotně postižené občany.
Při projevu premiér mimo jiné řekl, že do Milevska přijel rád, protože každý kout Jižních Čech je pro něho domovem. Premiér si pak prohlédl nový objekt, trpělivě odpovídal na dotazy novinářů a na rautu besedoval s dalšími přítomnými hosty.
Milevská veřejnost se mohla s prvním mužem vlády setkat v Galerii M. Tam mu starostka města znovu poděkovala za podporu při budování DPS a premiér vyzdvihl důležitost vzniku podobných sociálních zařízení. Pak se host zmínil o budoucnosti naší země v souvislosti se vstupem do EU a o problémech spojených se stárnutím populace. Téma pak zaměřil na politiku ČSSD, zejména na reformu veřejných financí. V další části besedy premiér odpovídal na dotazy občanů. Ty se týkaly růstu veřejného dluhu, dotací na sociální služby v malých obcích, zdravotního a sociálního pojištění, problémů se zdravotními pojišťovnami, valorizace důchodů, podpory malého a středního podnikání, podpory rodin s dětmi, ukládání jaderného odpadu, regionální nezaměstnanosti, problémů s přebujelou administrativou a nedostatků v českém zákonodárství.
Prostor nevelké Galerie M byl při besedě zaplněný, návštěvníky byli převážně lidé ve věku nad padesát let.

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Milevsko má další dům s pečovatelskou službou / 26.01.2004
Před několika lety byl v Milevsku postaven dům s pečovatelskou službou v Libušině ulici.
12.ledna 2004 se uskutečnilo slavnostní otevření podobného zařízení - domu s pečovatelskou službou v ulici 5.května.
Tento objekt stavebně navazuje na moderní domov důchodců, který vznikl přestavbou bývalé budovy finančního úřadu a svému účelu slouží asi 2 roky.
V nově otevřeném domě s pečovatelskou službou je 40 malometrážních bytů pro staré a zdravotně postižené občany, zázemí pro pečovatelskou službu, rehabilitační bazén, ordinace lékaře, kaple, prodejna a další prostory.
V nově otevřeném domě s pečovatelskou službou je 40 malometrážních bytů pro staré a zdravotně postižené občany, zázemí pro pečovatelskou službu, rehabilitační bazén, ordinace lékaře, kaple, prodejna a další prostory.
Koncem zimy se do objektu začnou stěhovat jeho obyvatelé. Jsou to staří nebo zdravotně postižení občané, kteří si o byt zažádali na sociálním odboru MÚ. Sociální komise rady Města Milevska pak ze žadatelů vybrala ty nejpotřebnější.
Oříškem se zdálo být vyhovění žadatelům v tom, kdo bude mít který byt. Nakonec se tento problém vyřešil spravedlivě - zájemci si byty rozlosovali.

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Svatobartolomějské posvícení / 20.08.2003
Svátek sv.Bartoloměje letos připadá na neděli. Tento světec je ochránce města Milevska a k tomu dni patří také tradiční posvícení. Kromě množství kulturních aktivit se již podruhé připravuje slavnostní liturgie - mše sv. k uctění tohoto světce. Jemu je také zasvěcen kostel uprostřed města.
Svatý Bartoloměj pocházel z židovského města Kány, které leží na západ od Genezaretského jezera a na sever od Nazareta. Jeho jméno bylo Bar-Tolmai (Tolmájův syn). Evangelista Jan ho nazývá Natanaelem. Patřil mezi skupinu židů, kteří očekávali Mesiáše.
Když ho jeho přítel Filip přivedl k Ježíši Kristu, přivítal ho slovy: "Hle, Izraelita v němž není lsti". Přijal ho do sboru svých apoštolů a stal se očitým svědkem Ježíšových velkých událostí. Po Kristově zmrtvýchvstání se vypravil na velkou misijní cestu. Putovat od Malé Asie až po Indii. Do Indie údajně přinesl první aramejsky psané Matoušovo evangelium.
Všechny nejstarší životopisy hovoří o mučednické smrti v Arménii. Protože byl vyznavač v Krista, byl krutě umučen. Zaživa mu z těla stáhli kůži.
V 5. století byly jeho ostatky přeneseny z Arménie do Mezopotámie a na konci 6.století se objevily na Liparských ostrovech při Sicílii, v 9. století v Beneventu. Císař Ota III. v Římě nechal vybudovat k jeho cti kostel, kam ostatky tohoto statečného muže slavnostně uložil.
Svatý Bartoloměj bývá znázorněn s velkým nožem, nástrojem umučení. Stává se patronem všech, kteří neváhají nasadit vlastni kůži pro dobro a spravedlnost druhých. Jeho příklad dodnes promlouvá.
Posvícení je od slova posvěcení. To bylo jindy, ale svatobartolomějská pouť je v tuto neděli v 10 hodin v městském kostele. Jistě bude duchovním setkáním s ním i prosbou za všechny v Milevsku.
Kostel byl vždycky místem azylu. V nebezpečí v něm mnozí našli bezpečí. V kostele se ještě nikdo nikdy nezkazil. V tiché a posvátné prostoře kostela si nejsme cizí. Všichni totiž máme stejné srdce a stejnou nesmrtelnou duši.

P.Mgr.Jakub Berka O Praem.,
milevský děkan
Jakub Berka           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]