Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Tenisová exhibice v Kovářově / 03.05.2004
Neděle 2. května patřila v Kovářově sportu. Do tělocvičny základní školy v Kovářově zavítaly legendy stolního tenisu v České republice - Milan Orlowski z Prahy (trojnásobný mistr Evropy) a Jindřich Panský z Plzně (dvojnásobný městr světa). Tito dva ping-pongoví velikáni zářili v tomto sportu především v osmdesátých a devadesátých letech. Tuto akci pořádal TTC Kovářov ve spolupráci s Obecním úřadem Kovářov.
Setkání zahájil v pět hodin odpoledne starosta Kovářova Pavel Hroch předáním upomínkových předmětů této slavné návštěvě. Pak se již přešlo k samotnému sportování. Kovářovští hráči stolního tenisu se rozhodli, že si s mistry změří své síly, a tak v prvním zápasu proti Michalu Orlowskému nastoupil Michal Špeta. Ten po statečném boji prohrál ve dvou setech 5:11 a ve třetím 4:11. Tato prohra však nevzala odvahu další kovářovské reprezentantce Radce Svobodové, která si tentokrát zahrála proti Jindřichu Panskému. V prvním setu byla poražena 11:4, ve druhém 11:3 a ve třetím 11:4. Následovalo utkání ve čtyřhře. Orlowski s Panským proti střídající se Věře Čížkové, Lídii Špetové a Radce Šejbové. I v této hře utrpěli kovářovští porážku, a to v prvním setu 5:11, ve dvou dalších 7:11.
Nakonec přišla na řadu již samotná exhibice. Jindřich Panský a Milan Orlowski se nejprve pořádně rozcvičili, ovšem pro laiky i ta rozcvička již byla ping-pongovým zážitkem, ovšem skutečné "parádičky" stolního tenisu teprve následovaly. Hrálo se s miniaturní pálkou, s obří pálkou, s dvěma i třemi míčky apod. Potom si Milan Orlowski vyměnil pálku za botu, za pánvičku nebo za prkýnko na maso. Když už jednoho z hráčů nebavilo neustálé poskakování kolem stolu, posadil se v klidu na židli a hrál dál. Ale ani to sezení mu po chvíli nestačilo, takže se uchýlil k nejpohodlnější variantě - ke hře v leže. Všichni diváci byli těmito neobvyklými variacemi velice pobaveni a snad nikdo nelitoval trochu netradičně stráveného nedělního odpoledne.
Po skončení přehlídky ping-pongového umění jsem ještě chvíli zdržela Jindřicha Panského a položila jsem mu několik málo otázek:
Kdy jste vůbec poprvé držel v ruce ping-pongovou pálku?
To už je hodně dávno. S tímto sportem jsem začal, když mi bylo devět let. Nejdříve jsem hrál v Plzni, v patnácti jsem se dostal do Prahy do střediska vrcholového sportu a od té doby hraju skoro denně.

Profesionálně se tedy věnujete stolnímu tenisu od kdy?
Asi od sedmnácti.

Vedli Vás k ping-pongu rodiče nebo jste začal hrát z vlastní iniciativity?
Přišlo to náhodou. Já jsem nejdřív začal hrát fotbal, ale pak mi zdravotní stav nedovolil pokračovat, protože mám astma a nemohl jsem běhat. Rozhodl jsem se tedy, že zvolím sport s menší zátěží, i když nevím, jestli je to tak úplně pravda, že je stolní tenis méně náročnější.

Jak dlouho už pořádáte tyto exhibice?
Exhibici hrajeme zhruba už dvanáct let. Tenkrát jsem dostali jen takový nápad a postupně jsme naši myšlenku zdokonalovali, až do téhle podoby.

Jak byste zhodnotil Vaše dnešní soupeře z Kovářova?
Určitě ostudu neudělali, byli zdatní soupeři. Já ale myslím, že šlo hlavně o to pobavit diváky, nešlo o žádné výsledky.

Nemáte někdy chuť vrátit se zpátky k profesionálnímu ping-pongu?
Copak chuť, ta by možná byla, ale já myslím, že už to nejde. Ta naše doba už je pryč a teď se hlavně snažíme bavit lidi a zahrát si pro zdraví a pro zábavu.

autor:Petra Pšeničná
Petra Pšeničná           
Motorkáři se sjeli na Skalce / 03.05.2004
V sobotu 25. dubna se konalo zahájení motorkářské sezóny na čerpací stanici Benzina a.s. Příbram - Skalka. Ani špatné počasí neodradilo milovníky motorek, aby vyndali své stroje a vyrazili na cesty. Sjelo se zde na 400 motorek všech druhů a značek z celé České republiky. Pro návštěvníky zde byl připraven bohatý program a soutěže o lákavé ceny. Už od rána se grilovalo prase, proudem zde teklo pivo a ani kuchaři se nezastavili. Podával se guláš, jitrnice, jelita a bohatě obložené salámové i sýrové mísy. Vše, kromě tvrdého alkoholu, tu bylo zdarma.
Probíhala zde soutiž o nejkuriosněji oblečeného motorkáře, přebor v páce a samozřejmě byl vyhlášen a odměněn majitel nejhezčí motorky. V průběhu celého dne se zde vystřídalo několik hudebních skupin. Dopoledne si návštěvníci mohli poslechnout mentálně postižené hudebníky ze skupiny Vega. Dále tu byli k vidění Spejbls Helprs, Vítkovo kvarteto a celý den famózně zakončili Tři sestry.

autor:Jana Hovorková
Jana Hovorková           
Česká republika v Evropské unii / 03.05.2004
1. května 2004 jsme oficiálně vstoupili do Evropské unie. Každému z nás určitě vyplanula na mysl nejedna otázka na toto téma. Hlavní otázkou asi bylo, jestli nám členství v EU přinese nějaké výhody, nebo jestli budeme mít víc peněz, jestli se domluvíme česky a nakonec taky jestli budeme mít někdy eura.
Možná bych měla začít u těch výhod. Každý asi ví, že jako členové EU budeme moci volně jezdit do zahraničí, nebo v zahraničí pracovat či studovat (z velké části odpadne vyřizování víz a nejrůznějších povolení). Pro mě osobně je asi nejzajímavější ta z posledních výhod. Studovat v zahraničí. Ale co doopravdy rozhoduje o tom, zda budou studenti moci studovat v jiné členské zemi? Existují v podstatě 2 limity: vědomosti studentů a jejich finanční situace. Zvláště finance jsou pro studenta nelehkou záležitostí. V současnosti dostává každý student při cestě do zemí EU v průměru 450 eur (asi 13,5 tis. Kč) na měsíc v případě, že dostane stipendium. Školné, platí-li se na vybrané škole, student neplatí. Evropská komise platí 70 eur, zbytek dodává Ministerstvo školství a tělovýchovy ČR. Jenže student bez stipendia bude mít studium v zahraničí mnohem těžší. Například rok na střední škole ve státech EU stojí od 130 000 do 220 000 Kč. Na vysoké zaplatíte za stejné období až o třetinu více. Nemalé výdaje čekají české studenty i při hrazení ubytování, stravy, dopravy, ale i při koupi školních pomůcek a skript. Nejlevnější ubytování totiž neznamená nutně nejlepší. Když šetříte, připravujete se často o sounáležitost s komunitou rodilých mluvčích, jež si za kolej raději připlácí. Možná vás napadne, při tak velkých výdajích, sehnat si ve vybrané zemi nějakou brigádu. Ale výdaje na studium neuhradíte z výdělků z brigád, protože své pracovní trhy nám zatím otevřou jen Irsko, Velká Británie a všechny "nové země". Proto by si čeští studenti než začnou vůbec pracovat, měli zjistit, zda vůbec mohou. Hrozilo by jim totiž okamžité vyhoštění. Taky by nebylo na škodu zjistit si na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR nebo přímo v Centru pro studium vysokého školství v Praze, zda a za jakých podmínek bude absolventský diplom uznáván v Česku.
Starší nebo méně vzdělaní lidé se zase obávají, jestli jim v EU bude stačit jejich rodný jazyk, nebo jestli angličtina a francouzština vytlačí češtinu. Obavy jsou prý zbytečné, čeština se stane jedním z oficiálních jazyků společenství. Se všemi institucemi společenství mají právo jednat, dorozumívat se či stěžovat si na jejich chod v rodném jazyce, oslovené úřady jim v něm odpoví. A čím budeme platit jako členové EU? K zavedení eura u nás dojde prý až tak za šest let, protože ČR na novou měnu není zdaleka ekonomicky připravena. O případné výměně korun za eura rozhodnou občané v referendu. Každý, kdo má zájem vlastnit bankovní účet v eurech, už nyní, ale může. Používá se sedm druhů bankovek v hodně 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 eur a 8 druhů mincí 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1 a 2 eura. Zavedení eura má zjednodušit fungování společného trhu a občanům společenství přináší i další podstatnou výhodu - při cestě do jiného členského státu nemusí řešit výměnu peněz.
Závěrem je snad třeba jen dodat, že jako každá mince má dvě strany, tak i vstup České republiky do EU má své výhody i nevýhody. Jde jen o to, co bude převažovat. Myslím, že všichni doufáme v to, že členství ve společenství nám přinese více pozitiv než negativ.

autor:Kučerová Zdeňka
Zdena Kučerová           
Čarodějnice rejdily v Kovářově / 02.05.2004
Tradiční pálení čarodějnic 30. dubna pojali v Kovářově trochu jinak. Kulturní klub Kovářov si na toto páteční odpoledne připravil pro děti zajímavý program. Kdo se chtěl zúčastnit sletu čarodějnic, musel však přijít také oblečen jako pravá čarodějnice. Příležitost zkusit si na vlastní kůži být touto pohádkovou postavou si nenechala ujít většina malých i starších školáků. V šest hodin se všichni sešli na kopci Lipný, a mohlo se začít. Pro soutěžící byly připraveny celkem čtyři zapeklité disciplíny. První a snad nejoblíbenější soutěží bylo házení slizkými kuličkami (v dětském slangu tzv. fujtajbly) na terč v podobě hlavy čarodějnice. Vyhrál ten, kdo nasbíral nejvíc bodů. Dalším úkolem byl čarodějnický nákup. Čarodějnice musela na koštěti doletět ke koši se spoustou věcí a najít tam postupně tři rohlíky a tři housky a doletět s nimi zpátky domů. Opět se stal vítězem ten, kdo nakoupil nejrychleji.
K třetí disciplíně přistupovaly děti se značným odporem. Soutěžilo se v tom, kdo jako první vytáhne ze zavařovací sklenice tři zlaté peníze. Ovšem nebylo to tak jednoduché. V každé sklenici totiž bylo ještě spousta různých předmětů a slizká voda. Ponořit do neznáma ruku již chtělo značný kus odvahy. V poslední části soutěže se prověřovala fyzická zdatnost všech přítomných při slalomu mezi kužely. Opět samozřejmě na koštěti. Za každou splněnou disciplínu byly děti odměněny bonbónem a dostaly razítko na ruku. Všichni soutěžící se do všech úkolů hrnuli s nadšením a vypadali velice spokojeně. Po vyhlášení vítězů a předání cen byla zapálena hranice a zbytek večera všichni strávili u ohně tak, jako každý rok.

autor:Petra Pšeničná
Petra Pšeničná           
Chlapec se zabil pádem z okna školy / 23.04.2004
Každý z nás asi slyšel o tragédii, která se stala 20. dubna tohoto roku. Ano, mluvím o dvanáctiletém chlapci, který se zabil při pádu z okna ve třetím patře Základní školy Na Slovance v Praze-Libni. Chlapec navštěvoval ZŠ celé čtyři roky. Byl mentálně postižený. Trpěl Downovým syndromem středního stupně, ale asistenta nepotřeboval, protože byl velmi sociálně zdatný. Existuje několik verzí o tom, jak se to stalo. Jednou z nich je, že chlapce údajně omylem uzamkl ve třídě jeden z učitelů a on se chtěl nějak dostat ven. Další verze tvrdí, že chlapce ve třídě nikdo nezamkl. Žáci odcházeli na oběd a jeden z chlapců se chtěl do třídy pro něco vrátit. Od učitelky si půjčil klíče a z neznámých příčin pak z okna vypadl. "Neviděl jsem, jak otevřel okno. Někdo řekl, že je na římse, že chce skočit, tak jsme se šli kouknout a viděli, jak tam někdo sedí. Když se snažil zavřít okno, sklouzl. Ještě se stačil chytit rukama římsy a pak spadl," vyprávěl už v úterý žák šesté třídy téže školy, který byl ve chvíli neštěstí v protější třídě. "Nevíme, jestli mu někdo zamknul dveře, prý čekal na výtvarku." Jeho třídní učitelka se prý zhroutila a musela být převezena do nemocnice. Na jeho památku dnes děti i učitelé pokládali zapálené svíčky a květiny ve vydlážděném atriu školy, která na jeho památku vyvěsila černý prapor. Právě tam našel hoch svou smrt. Pokud by byl obviněn některý z učitelů, šlo by o trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti.
Podle ministerstva školství je škola za své žáky zodpovědná už 15 minut před začátkem vyučování, a to až do chvíle, než opustí školu. Dozor musí být zajištěn například během přestávek nebo v jídelně. Pokud ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním nebo mezi dopoledním a odpoledním vyučováním také musí zabezpečit dozor. My se teď můžeme jen domnívat, co se dvanáctiletému chlapci honilo v tu chvíli v hlavě. Možná chtěl opravdu z okna spadnout možná to byla jen nešťastná náhoda. Ale teď si možná někdo položí otázku: Kdo je na vině? Učitel nebo sám žák? Jelikož nevíme, jak se to přesně odehrálo a už se to asi nikdy nedovíme, nemůžeme si odpovědět. Jenže představte si, že jste učitel a vedete žáky na oběd. Jeden z nich si vzpomene, že si zapomněl ve třídě kartičku na oběd, jak zareagovat? Samozřejmě ho nechat si pro ni dojít. Koho by v tu chvíli napadlo, že se něco podobného může přihodit? Ale na druhou stranu je pravda, že v téměř každé škole děti tráví polední přestávky ve škole, třeba proto, že je venku ošklivě. Nedá se zabránit, aby se nestalo znovu něco podobného na jakékoli jiné základní i střední škole. Vždyť tohle nebyla první a bohužel nejspíš ani poslední tragédie, která se kdy stala nebo stane v prostorách školy. Možná by se měla vrátit dřívější doba, kdy žáci při velké přestávce nesměli být ve třídě, ale na chodbě. O polední přestávce buďto na obědě nebo mimo školu a třeba i mříže do oken ve vysokých budovách školy. Ale necítil by se žák, jako ve vězení? Asi ano, ale jak jinak zabránit podobnému neštěstí?

autor:Zdeňka Kučerová
Zdena Kučerová           
Pozvánka na koncert / 23.04.2004
Srdečně Vás zveme na veselý koncert vážné hudby
1. května od 17h v sále Základní umělecké školy v Milevsku

S nástroji si hrají: s klavírem
Dorota Kofroňová a Anežka Bolková
s příčnou flétnou
Ludmila Bolková
s violoncellem
Pavlína Bolková
Pavel Bolek           
Přijímací zkoušky - jsou důvodem bát se? / 16.04.2004
Každého deváťáka v ČR čekají 19. dubna přijímací zkoušky. Pro někoho bylo jednoduché podat přihlášku. Předem věděl kam a proč, někteří se však rozhodovali na poslední chvíli. Zvolit gymnázium, střední školu nebo nějaký učňovský obor? Je to už i určitá odpovědnost sama za sebe, protože se student rozhoduje o tom, co bude v budoucnu dělat. Pro mě to před rokem bylo celkem jednoduché rozhodování. Neměla jsem ještě jasnou představu, čím bych se v budoucnu chtěla živit, a tak jsem asi jako většina podobně smýšlejících jedinců, zvolila všeobecné gymnázium.
Je na každém, kdy a jak se začne připravovat na přijímačky. Někdo začne třeba hned v září, někdo to nechá až na únor, ale jedno mají všichni stejné. Na všechny čeká 19. dubna lavice, židle, profesor a dalších 30 a možná i více stejně se potících a nervózních lidiček. I u mě to bylo stejné, ale zkoušky se mnou dělaly ještě dvě další spolužačky, takže to nebylo tak hrozné. Hned další den ráno jsem se dozvěděla, že jsem nebyla přijata. Byl to docela šok. Ukáplo moc slz, ale hned při první hodině chemie mi učitelka řekla jedinou větu, která mě z té apatie dostala: "Když nejde o život, tak jde o h….!" A je to vážně tak!
Z toho vyplývá otázka: Co dělat, když neuspěji v 1. kole přijímacího řízení? Důležité je hlavně nevěšet hlavu a jít dál - zkusit to v 2. kole, i když třeba na jiné škole a s jinými stejně zklamanými studenty, kterým se před pár dny oznámilo to samé. Já jsem se zase znova připravovala, i když většina spolužáků kolem mě mělo už pohov. Přišel květen a já jsem se chystala dělat přijímačky na milevské gymnázium. Tam probíhaly zkoušky narozdíl od píseckého gymnázia formou SCIO testů a musím říct, že mi to bylo mnohem příjemnější, když jsem tam měla pár možností s výsledky než jen to, že jsem se musela spolehnout na svůj vlastní dojem, že to mám asi dobře vypočítané, jako jsem ho musela mít na píseckém gymnáziu. Opět to proběhlo celkem v pohodě. I když škola na mě moc dobře nepůsobila, ale téměř po roce na ní strávené jsem si na ní zvykla a nezdá se mi tak nepříjemná, jako na začátku roku. Následující den jsem se dozvěděla, že mě přijali a spadl mi doslova kámen ze srdce. Takže když neuspějete v 1. kole nebo i v 2., neztrácejte hlavu. Vždycky je tu nějaká další možnost. Jen ji musíte využít.
A tím, že úspěšně složíte přijímací zkoušky na kteroukoliv střední školu, pro vás začíná nový život, resp. další životní etapa a s ní i každodenní rutina chodit do školy, učit se - vlastně to samé, co jste dělali posledních devět let, jen s tím rozdílem, že začnete úplně jinde a s úplně jinými lidmi.

Při psaní tohoto článku mě napadlo zeptat se někoho, koho se to přímo týká. A tak jsem oslovila Lucii, žákyni deváté třídy ZŠ E. Beneše v Písku.

Kam jsi se rozhodla dělat letos přijímací zkoušky?
Na veřejno - právní akademii ve Vodňanech.

Jestliže neuspěješ v 1. kole, co budeš dělat dál?
Už asi nic. Co bych zmohla? Zkusím 2. kolo na gymnázium v Milevsku.

Od kdy se připravuješ na zkoušky?
Nepřipravuji, nechci je dělat z toho, jak se "našrotím", ale ze svých vědomostí nasbíraných za těch 9 let.

Zklamal by tě hodně neúspěch v 1. kole?
Ano, ale připravuji se i na to.

Těšíš se na novou školu ať už bude jakákoli?
Ano!

autor:Zdeňka Kučerová
Zdena Kučerová           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]