Každý den vychází do ulic Milevska nebo do okolních obcí skupinky tříkrálových koledníků......

Farní charita Milevsko ve spolupráci s milevským děkanem Františkem Míčkem uspořádala pro děti mikulášskou nadílku. Pravidelnou středeční mši sv. v kostele sv. Bartoloměje P.František přizpůsobil dětem, kterých se sešlo okolo třiceti, v doprovodu rodičů nebo prarodičů. V kázání přiblížil život biskupa Mikuláše, který žil ve třetím stolení našeho letopočtu. Při modlitbě Otčenáš přišly děti k oltáři, vzájemně se držely za ruce a spolu s P. Františkem tak vytvořily kruh. To bylo nádherné společenství. Po mši svaté pan děkan s dětmi zazpíval písničku pro sv. Mikuláše a ten se najednou objevil v doprovodu krásného bílozlatého anděla. Jelikož děti byly hodné a uměly se také pomodlit, dostaly sladkou odměnu, pitíčko, medailonek a plyšáka podle vlastního výběru. A ještě předtím dostaly papírový zápich s krásným andělem, který nám připomíná, že Vánoce a naše cesta do Betléma začala.
Alena Růžičková, FCHM

Ve čtvrtek 27.11.2013 si děti se svými rodiči nebo prarodiči, které využily pozvání naší charity, mohly zkusit vlastoručně zdobit perníčky. Ty pro ně napekla Jaroslava Parašínová, pracovnice terénní služby Rozárka. Suroviny na tuto akci byly nakoupeny ve spolupráci s odborem sociálních věcí Města Milevsko. "Cukrářů" sice nebylo mnoho, ale pracovali s velkým nasazením. Všichni si pak domů odnesli nazdobené perníčky, jako předzvěst blížících se Vánoc.

Písničky s texty starými dva a půl tisíce let…..
Milevsko – Klášterní bazilikou se v neděli odpoledne rozezněly písně křesťanské folkrockové kapely Oboroh. Muzikanti v čele s kapelníkem Slávkem Klecandrem předvedli úžasný výkon. Kapela oslaví v lednu příštího roku 25 let trvání. Posluchačům nabídli hudebníci průřez svojí tvorbou, zazněly zhudebnělé žalmy, písničky z posledních CD i dvě skladby zcela nové. Kapela letos obdržela Cenu Rádia Proglas „Za krásu slova“ – na Festivalu Mohelnický dostavník 2013. Oboroh podle wikipedie je primitivní přístřeší na čtyřech kůlech, kde najde zvěř v zimě potravu a člověk útočiště v čase nepohody. Myslím, že podle nadšeného potlesku, všichni přítomní našli to, co hledali….. a tak koncert udělal sváteční tečku za uplynulým liturgickým rokem, protože příští neděle je už první nedělí adventní. Pořadatelé – Farní charita Milevsko ve spolupráci s Římskokatolickou farností Milevsko a s Řeholním domem premonstrátů, vyslovili přání, aby koncert kapely OBOROH v Milevsku nebyl poslední, takže se příznivci a nadšení posluchači mají na co těšit…..
Alena Růžičková, Farní charita Milevsko

Sv. Martin volání uslyšel
Večer, v den svátku svatého Martina se na prvním nádvoří milevského kláštera začaly scházet děti s rozsvícenými lampiony za doprovodu rodičů nebo prarodičů. Akci pořádala Farní charita Milevsko spolu s milevskou farností. Přítomné přivítal děkan P. František a na úvod zazněla svatomartinská písnička. Pak si P. František přehodil přes hlavu kapuci tajemného pláště a hned bylo lehčí si představit biskupa Martina, který převyprávěl svůj životní příběh. V čase jsme se posunuli do 4. století a sledovali osudy nejprve vojáka, pak poustevníka a nakonec biskupa Martina z Tours. Z jeho života je známá legenda, kdy se o svůj plášť rozdělil se žebrákem. P. František se také rozdělil s přítomnými o krásné medailonky a pak se celý osvětlený průvod pomalu přesouval směrem Na Vinice. Cestou zazněly další písničky. Prostor u lomu osvětlovaly rozsvícené pochodně. Čekání na Martina ukrátily písničky dětí, které se učí v hodinách náboženství. Pak se z desítek hrdel ozvalo volání: „Martine, Martine“. Všichni ztichli a najednou se ze tmy vynořil jezdec na koni. Byl to svatý Martin. Ještě děti přezkoušel, jestli si všechno z předešlého vyprávění pamatují, pak jsme se dověděli, že na sníh si ještě musíme chvíli počkat, proto přijel na hnědém koni. Běloušek asi ještě odpočívá. Sv. Martin přinesl dětem plný koš svatomartinských koláčků. Všichni se o koláčky dělili s kamarády nebo s rodiči, tak jako sv. Martin se rozdělil o svůj teplý plášť s polonahým žebrákem. Na závěr celý průvod sv. Martina doprovodil až ke klášteru. Tam ředitelka milevské charity poděkovala všem, kteří přišli společně prožít v duchu křesťanské legendy tajemný večer 11.listopadu. Jistě mnohým v hlavě zněla slova z evangelia: „Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil“.
Alena Růžičková

Zdravím všechny příznivce Hudebních sklepů v Milevsku!

Na přání několika účastníků koncertu Marie Doyle Kennedy (a jejího manžela Kierana) posílám pár fotek + jednu unikátní v příloze (Maria hraje na "nástroj" vymyšlený a vyrobený v Čechách, který zapůjčili věrní návštěvníci HS Soldátovi). Součástí koncertu byla výstava plakátů s hudební tématikou autora obalu CD Sing Stefana Osciatky.

Josef Veverka

Prvním hostem P. Františka v jeho novém pořadu Křeslo pro …. byl plukovník JUDr. Jiří Komorous – ve čtvrtek 24. října opět v Latinské škole milevského kláštera.
Jiří Komorous u policie začínal v roce 1984, do čela policejního orgánu bojujícího proti překupníkům a výrobcům drog se dostal v roce 1993, kdy byl jmenován vedoucím odboru drog tehdejší Ústředny kriminální policie. Po její reorganizaci byla v lednu 1995 zřízena Národní protidrogová centrála a Komorous převzal její vedení v roce 2004. V únoru 2009 však nesmiřitelný bojovník proti drogám policejní řady opustil, v té době patřil k nejznámějším tvářím policejního sboru. Na ministerstvo vnitra ho později přivedl Martin Pecina, který resortu šéfoval v úřednické vládě Jana Fischera. Následně v dubnu loňského roku se Komorous vrátil k policii, právě do policejního útvaru, který hlídá ústavní činitele, je tedy šéfem ochranky, kromě lidí střeží 151 objektů a má zodpovědnost za 1210 zaměstnanců.
Jiří Komorous poděkoval za přijetí v krásném prostředí a prozradil, že má kláštery rád. U policie pracuje už 29 roků, v rodině je již třetí generací v této službě, dědeček byl u policie ještě za první republiky. Kromě adrenalinu ve službě dostává ke své práci ještě bonus – tedy možnost setkávání se se zajímavými lidmi. Vzpomínal zvláště na velice příjemné setkání s Dalajlámou. Na otázku, jaký musí být člověk, pracující v ochrance, odpověděl, že v každém případě ztrácí soukromý život. Musí mít dobrou fyzickou kondici, zvládnout protokolární režim, společenské chování a náročné i psychologické prověrky. Výcvikem se takovýto člověk zbaví pudu sebezáchovy v zájmu chráněné osoby. Konec služby vždycky nastane pokud z profesionálního vztahu vznikne citový vztah s chráněnou osobou. Je nutné se dívat na chráněnou osobu jako na instituci. Vzpomenul na vyprávění svých přátel, kteří mají těžkou službu při ochraně sv. Otce - papeže Františka ve Vatikánu, neboť takoví jedinci často lákají fanatiky, tzv. osamělé vlky.
Komorous vzpomínal na práci v protidrogové centrále, kdy po 18ti letech se cítil naprosto vyždímaný, zažil blízké doteky zla, podle jeho názoru jsou drogy nástrojem ďábla. Mezi toxikomany a zločinci neexistuje přátelství. Připomněl, že protidrogový útvar pracoval vždy bez korupce. A jak bojovat proti drogám? Přimlouval by se za větší prevenci a osvětu, na děti působí až to, když jim začnou umírat na drogy kamarádi. Represe a prevence by měla jít ruku v ruce. Dělá také přednášky ve školách. Důvěrně zná z úst mladých lidí hlášku – mám to pod kontrolou! Už malé děti by se měly připravovat na první setkání s dealerem drog. Zažil nejmladší uživatele drog, byly to děti mezi sedmým a jedenáctým rokem. Je proti legalizaci měkkých drog, ani toto dělení neuznává, vždyť jeden joint marihuany se v organizmu drží 72 dnů (v tukových buňkách). Jako hrozbu vidí „asijskou pracovitost“, neboť tito naši spoluobčané kromě efektivní výroby marihuany začali i s pervitinem. Komorous si trochu posteskl, že úspěchy české policie se nikde neprezentují, přesto že máme velkou úspěšnost při vyšetřování případů. Např. v Holandsku se vraždy pouze registrují a ani se nevyšetřují. Policie je limitována penězi a zákony, zločinci nejsou limitováni ničím.
P. František se pak zeptal na konverzi plukovníka Komorouse ke křesťanství. S úsměvem odpověděl, že žil vlastně 40 let na poušti. Ve svých čtyřiceti letech k sobě Boha pustil, Bůh mu posílal do života skvělé lidi, kteří mu hodně pomohli (Standa Novotný, Vojtěch Kodet a další). V současné době už pracuje Křesťanská policejní asociace, o jejíž zřízení se dlouho zasazoval. Svoji kancelář má ozdobenou křížem, má tam svůj duchovní koutek. Svěřil se nám, že si z Bible jednou připravil citáty, které pak četl podřízeným. Velice se divili, že myšlenky staré dva tisíce let jsou stále aktuální a mohou se použít i ve službě policie. A jak odpočívá? Má rád sport, motorku a je i muzikantem. V diskuzi odpovídal na různé otázky. P.Řehoř, který se také pořadu zúčastnil, připomenul myšlenku, že prázdnotu, kterou lidé vyplňují například drogami, to prázdno v srdci může zaplnit jenom Bůh.
První z pořadů P. Františka Míčka skončil, svému hostu pěkně poděkoval a my ostatní máme o čem přemýšlet a těšit se na dalšího hosta…..
Alena Růžičková