Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
[ administrace ]
[ Bohuslav Hedvik ] [ Daniela Balážová ] [ František Dragoun ] [ Ing. Ondřej Bernot ]
[ Ivana Stráská ] [ Josef Žižka ] [ Karel Reiniš ] [ Marie Bolková ]
[ Martin Třeštík ] [ MUDr. Iva Hodková ] [ Simona Švarcová ] [ Stanislav Kázecký ]
[ Václav Chlum, Tomáš Chlum, Luboš Kolafa ] [ Václav Jedlička ] [ Vladimír Korecký ] [ Zdeněk Pavlík ]


MUDr. Iva Hodková

Ředitelka Dětského psychiatrického ústavu v Opařanech.

"Poptávka po psychiatrické péči stoupá v souladu s duchem doby"

Paní ředitelko, mohla byste nejprve tento ústav stručně charakterizovat? Z vlastní zkušenosti vím, že lidé si v tomto ohledu velice pletou pojmy.
Dětská psychiatrická léčebna Opařany je zdravotnické zařízení typu odborného léčebného ústavu, který zřizuje Ministerstvo zdravotnictví. Naše léčebna je největší svého druhu v České republice, má 200 lůžek. Jsme vlastně taková psychiatrická nemocnice pro děti.


Jaká je horní věková hranice pacientů?
Jsou tu děti do 18 let. Dostávají se k nám na doporučení zejména dětských psychiatrů a ve výjimečných případech i na doporučení praktického lékaře. Naše práce bezprostředně navazuje na ambulantní péči nebo na lůžkovou péči nemocničního typu. Děti z jihočeského regionu k nám přicházejí na hospitalizaci. Jihočeský kraj jinak nemá dětská psychiatrická lůžka.


Odkud k vám děti přicházejí?
Z rodin, dětských domovů, výchovných ústavů a ústavů sociální péče.


Jaké diagnózy jsou tu nejčastější?
Hospitalizujeme všechny diagnózy - neurózy, psychotické stavy, poruchy příjmu potravy. Co se týče diagnostického profilu, máme tu všechny diagnózy. Najdete u nás dítě nadprůměrně inteligentní, zrovna tak dítě s mentálním defektem na úrovni idiocie. Přijímáme všechny děti, které potřebují psychiatrickou péči, nejde o to, jaký je stupeň inteligence. Součástí našeho zařízení jsou i speciální školy, které spadají pod Školský úřad v Táboře.


Co je to vlastně pedopsychiatrie?
Je to medicínský obor, který jde v ruku v ruce se sociální problematikou. Je založen na diferencované péči. To znamená, že po přijetí pacienty rozlišíme podle věku, intelektu a diagnózy.


Jaký věk pacientů převažuje?
Starší školní věk.


Kam jde pacient poté, co opustí tento ústav?
Pacient musí mít cílovou stanici. Doba hospitalizace se liší. Jsou to dny a roky. A něco mezi tím.


Jak staré je toto zařízení?
Léčebna bude letos slavit 75. výročí dětské psychiatrie. Jinak sama o sobě existuje již 112 let. Vznikla jako pobočka Královského zemského blázince pro choré pomatence v Praze. Nyní jsme získali prostor pro specifickou psychiatrickou péči, máme individuální škálu terapeutických programů. Léčíme klasickou biologickou medicínou i psychoterapeutickými přístupy. Je tu trend přibližovat léčebné postupy směrem k pacientovi. Dobré je i to, že pokud rodiče chtějí být se svým dítětem, mohou se tu i ubytovat.


Jaké lidi takový obor, jakým je dětská psychiatrie, vyžaduje?
Je to hezký obor, který si vyžaduje zkušených, zralých lidí. Lidí, kteří se o jím dlouhodobě a intenzivně zabývají.


Je kapacita psychiatrických ústavů u nás dostatečná?
Poptávka po odborné psychiatrické péči stoupá. Netroufám si odhadnout, zda stačí kapacita lůžek.


Proč myslíte, že poptávka stoupá?
Nevěřila byste, kolik je dětí, co nevědí, jak naložit s volným časem. Chybí jim jakýkoliv řád. Přibývají děti zaneprázdněných podnikatelů, kteří nemohou nechat padnout firmu, a proto se dítěti moc nevěnují. Všechno se to odehrává v duchu této uspěchané doby, jenž má negativní dopad v mezilidských vztazích. Například schizofrenie, ač jsou k ní genetické dispozice, se nemusí za celý život projevit – pokud je prostředí jedince klidné, harmonické. Přibývá dětí s psychotickými stavy, s mentální anorexií a vůbec poruch příjmů potravy, ty se rozrůstají jako houby po dešti. To je společenský trend – ideály krásy, všemožné MISS. Masivnost sdělovacích prostředků, americký styl života…


Jak dlouho jste ředitelkou tohoto ústavu?
Ředitelkou jsem od března 1994. Zároveň zde pracuji jako primářka somatického oddělení. Rozhodně nehodlám opustit pro křeslo ředitele své pacienty. To skloubení dvou činností je někdy složité, ale pro mne důležité. Sloužím i pohotovostní služby, abych věděla, jak se pacientům daří a co je třeba zlepšovat.


Jste spokojena s úrovní vašeho pracovního personálu?
Trh práce je nyní lepší, už si můžeme vybírat. Problém však je, jak našim zaměstnancům za dobře odvedenou práci dobře zaplatit. Podstatou kvalitní práce je totiž kvalitní personál. Dnešní platová politika je však založena na věkových kategoriích, nikoliv na odvedené práci.


Co vám tato práce přináší, co vám bere?
Bere mi soukromí. A přináší? Asi naplnění životních hodnot, obohacení, rozvíjení vlastní osobnosti. Při své práci se setkávám s tolika osudy, že mi připadá zbytečné se ve vlastním životě zabývat maličkostmi. Lidé se mnohdy zabývají nesmyslnými problémy. Já i díky této práci lépe rozliším, co je v životě skutečně důležité.


Publikoval: Iva Hanzlíková dne 14.05.1999
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]