|
Stanislav Kázecký
Generální ředitel ZVVZ Milevsko a.s.
"Nejen o české povaze"
|
Hodně cestujete. Určitě máte možnost na svých cestách mnohé vidět, slyšet a poznat, což vám umožňuje získat určitý nadhled, pokud hodnotíte situaci u nás. Myslíte si, že žijeme ve spálené zemi, jak to tvrdí pan premiér?
Myslím si, že není oprávněné definovat Českou republiku jako spálenou zemi, spálená země vypadá docela jinak. Na druhé straně nelze nevidět problémy, které tady jsou. Jsou zčásti zaviněné naší neschopností - ať už vedoucích činitelů tohoto státu, tak řádných občanů. Díky těmto problémům se dostáváme do stále složitější situace. Po převratu v roce 1989 jsme měli poměrně slušnou šanci v rámci postkomunistických zemích přetvořit hospodářský a politický systém do takového, který by přežil tvrdost především ekonomických podmínek současného světa. Pozvolně však ztrácíme tuto naši přednost a země, jako třeba Maďarsko a Polsko, které ze začátku měly nesrovnatelně horší podmínky, se dostávají na naší úroveň.
Důvody oslabení naší šance byly především v naprosto chybějícím právním rámci, jenž po privatizaci umožnil vykrádání podniků a v podstatě beztrestné fantastické zbohatnutí řady lidí. Bohužel i znejistění zahraničních investorů. Současná vláda zatím nic neukázala a zdá se, že toho ani není schopna. Tři čtvrtě roku je u moci a já nevidím - alespoň v oblasti průmyslu - žádné výsledky, jen spoustu prohlášení, různé revitalizační a jiné programy.
My se teď například potýkáme s problémem, kdy máme s ČEZem uzavřen kontrakt na zakázku za 500 mil. Kč, a nové vedení ČEZu ji přehodnocuje a hrozí nebezpečí, že tu zakázku stornuje, což by nám přineslo obrovské problémy. Zrovna tohle nikoho nezajímá, přitom na této akci se nepodílíme jenom my, ale i řada dalších firem.
Nicméně bych to neviděl tak tragicky, a vrátím-li se k vaší otázce, myslím si, že je dobré vyjet do světa a porovnávat. Když se vyjede na 14 dní do Řecka nebo na Kanárské ostrovy, je to něco jiného, než kdybyste navštívila třeba španělské vnitrozemí a měla možnost poznat životní podmínky lidí, co žijí tam. Nelze ovšem tvrdit, že by tu lidé strádali. Byl jsem na jazykovém kursu v Americe a musím říct, že život tam, ačkoliv se to nezdá, je daleko tvrdší než tady. Byl jsem v jazykové škole, kde v průběhu čtyř týdnů zrušili polovinu pracovních míst a ze dne na den a bez jakékoliv podpory v nezaměstnanosti. Dva učitelé, co učili mně, skončili posledním dnem mého studia.
Bezdomovci jsou v Americe v takové míře, až to zaráží. Tato země je z hlediska ekonomických ukazatelů zemí číslo jedna ve světě, ale do přepychu tam většina lidí má daleko a o sociálních jistotách, tak jak jim rozumíme tady, se jim ani nezdá. Berou za samozřejmé, že když někdo neplatí nájem, vystěhují ho a je jedno, kam. Zatímco tady, když vám někdo neplatí nájem, musíte mu najít byt, soudit se s ním, a novináři o vás říkají, jak jste nelidští. My máme hodně problémů s neplatiči v podnikových bytech a vůbec není možné někoho z nich vystěhovat.
Člověk v Americe sice hlady nezemře, protože tam funguje mnoho charitativních organizací, které mu dají najíst, ale všichni chápou princip: Neplatí nájem, nemá nárok na byt.
Ještě k tomu srovnávání: Můj syn pracuje půl roku v Rumunsku v Českém centru. Když porovnává situaci tam a tady, tak říká, že u nás je ráj. Z vlastních cest třeba po Ukrajině mohu posoudit, co je to bída a složité životní podmínky.
Zkrátka - není to u nás jednoduché, spousta problémů nás ještě čeká, ale rozhodně není důvod naříkat, jak jsme na tom špatně. Naprostá většina lidí ve světě je na tom podstatně hůř. Jde o to, co s tím dokážeme dělat. Jestliže se tu mezi sebou budeme neustále hádat a tolerovat neschopné představitele státu…
Předseda KDU-ČSL Jan Kasal nedávno prohlásil, že jeho strana bude bojovat proti konzumnímu způsobu života. Přitom demonstruje cíle jako hospodářský růst, kvalitní životní úroveň atd. Nepřipadá vám to absurdní? Dá se konzumní způsob života nějak vymezit?
Konzumní způsob života, to není můj termín. Janu Kasalovi ne zcela rozumím. Podle mého by špičkový politik neměl používat prázdné fráze. Pod pojmem konzumní způsob života si každý představuje něco jiného. Někdo možná boháčem, který jezdí Rolls-Roycem a snídá kaviár se šampaňským, jiný, kdo je třeba momentálně nezaměstnaný, si představuje barák, auto apod. Je to velmi nepřesné a je to záležitost cíle politicky se zalíbit.
Minulý týden jsem strávil tři hodiny v Parlamentu, kde jsem čekal na ministra Grégra, abych loboval ve prospěch zakázky Tušimice. Divadlo, které jsem tam viděl, mě znechutilo. Shodou okolností to bylo v momentě, kdy pan Beneš hlasoval za pana Brouska, který se k tomu ve své naivitě přiznal a lidovci okamžitě vystartovali a bylo vidět, jak touží využít této chyby a málem se odstrkovali od mikrofonu se zdůrazňováním, že jim nejde o to využít této chyby, ale o Ústavu a demokracii atd. Paní Buzková málem omdlela a pan Jičínský si vzpomněl na dobu před 10 lety a žádal o odstoupení zmíněných poslanců. Do toho chudák ministr Fencl přednášel o prodeji a výrobě vepřového masa, skutečně pečlivě připravenou, statisticky podloženou zprávu, ale to nikoho nezajímalo. Všichni sháněli politické body na tom, že dva poslanci udělali chybu.
Naši volení představitelé u mě tedy opět výrazně ztratili body. Uvědomil jsem si, že jim nejde o situaci v našem státě, ale o to, aby se zviditelnili.
Hodně se dnes mluví o globalizaci. Na jedné straně je propojování světových ekonomik, jazyka atd., na druhé straně však stojí snaha zachovat cosi jako národní a kulturní identitu. Jak tento rozpor vnímáte?
To je do určité míry filozofická otázka. Svět není jen černý a bílý, je také šedivý s řadou dalších odstínů. Globalizace nepochybně už tady je a bude se dál vyvíjet. Ať už se to vezme z hospodářského hlediska - je to vidět třeba u propojení automobilek do větších celků, nebo i u spojování bank. Toto spojování, jehož základem je ekonomická moc, je věc, která přerůstá hranice jednotlivých států. Ty jsou příliš malým hřištěm. My se dostáváme do situace, kdy téměř celý svět bude jedním velkým hřištěm. To všechno má dopady do všeho. Jestliže je krize v Asii, je otázkou času, kdy se projeví v Brazílii a následně v Evropě. Čili globalizace tu je a my s tím můžeme - jak říká Cimrman - nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Otázkou je, do jaké míry má stále ještě smysl hrát si na nějaké ostrůvky a vymezovat se nějakými ekonomickými specifiky. Proti nim jsme totiž bezbranní. Pokud jde o jazyk, já osobně to také nepovažuji za podstatné. Je otázkou několika desítek let, kdy jazyk přestane hrát roli. Je to problém byznysu.
Když dnes s někým jednáte, očekává se od vás, že umíte anglicky.Byl jsem v Rakousku na jedné konferenci, kde zazněl referát o tom, co Rakousko prodělalo, když se připravovalo na vstup do EU. Jednalo se tam o problém jazyka. Původně se Rakušané domnívali, že němčina jim vystačí. Dnes obyvatel tohoto státu, který neumí anglicky a chce ve své profesi něco dokázat, je občanem druhé kategorie. Jasně nemusí 100% lidí umět anglicky, ale pokud někdo chce obchodovat se světem, nemůže bez toho existovat. Globalizace nás převálcuje, ať chceme nebo ne. Nakonec i Evropská unie jako taková je toho dokladem a je evidentní, že důraz se bude klást na jednotlivé regiony, než na jednotlivé státy.
Nevymizí cosi jako národní hrdost?Když vláda nedávno dostala nové octavie, pochvaloval si Miloš Zeman, že jezdí v českých vozech. Přitom je Škoda Mladá Boleslav více německá než česká. Není tu pojem národní hrdost nevhodný?
Co je to národní hrdost? V teritoriích nám nejbližších se o tom můžeme přesvědčit - země bývalé Jugoslávie jsou svědkem toho, co dokáže národní pýcha a vlastenectví. Srbové, Albánci, Muslimové atd. se vraždí mezi sebou. Pokud jde o ekonomiku, na začátku privatizace se vedly diskuse o tzv. rodinném stříbru, podnicích, u nichž bychom dnes byli rádi, kdyby je někdo finančně podpořil a přinesl know how.
K vašemu příkladu: Škoda je skutečně více německá než česká. O co nám vlastně jde? Ani tak ne o český průmysl, ale o průmysl v České republice. Jestliže Škoda je v německých rukou a lidé u nás mají práci, v čem je problém? Tak to na světě chodí. Řada německých firem je v amerických rukou, řadu amerických firem zase vlastní Japonci. A všichni to berou a neběží o to, co je stoprocentně čistě národní.
Prezident Havel v jednom rozhlasovém diskusním pořadu prohlásil, že pro náš národ je typické "zápecnictví." Lidé u nás nejsou schopni brát zodpovědnost za vlastní jednání a čekají, že všechno za ně někdo vyřeší.Co si o tom myslíte?
Já s tím souhlasím. Účast ve volbách je toho dokladem. Spousta lidí k volbám nejde, ale nadávají všichni, a především ti, co volit nebyli. V tomto národě převládá filozofie "Vlezte mi na záda, já se o nic nebudu starat, ale vy se o mně postarejte. Jinak jste neschopní syčáci." Bohužel minulý režim toto v lidech pěstoval. Vládnoucí složka neměla zájem o aktivního občana, ale o někoho, kdo denně odpracuje svých osm hodin a nestará se o záležitosti státu. Bude trvat generace, než se tato deformace odstraní. K jejímu odstranění je potřebné právě napojení na světový obchod a globalizaci. Řada lidí se může přesvědčit, že když něco umí, něčeho může dosáhnout. Když bude jen tak sedět doma, blahobyt zkrátka nepřijde.
Teď mi dovolte osobní otázku. Uvažoval jste už, co bude, až odejdete z funkce generálního ředitele ZVVZ?
Ne, neuvažoval.
Když Petr Pithart odstoupil z funkce předsedy Senátu, stěžoval si, že jeden den jste předsedou, a druhý den nejste nic. Máte ten samý pocit?
Ne, ničeho takového se nebojím. Myslím, že jsem připraven. V této funkci jsem devět let, takovou dobu jsem ani nikdy nečekal. Určitě bych se s mým odchodem nějak vypořádal. Ale dovedu si živě představit, že ne všichni to dokáží.
Jak kompenzujete pracovní vypětí, jak nejraději relaxujete?
Moc času nemám. Jdu domů, podívám se na Události, přečtu noviny. Pokud se týká fyzického pohybu, snažím se něco dělat o sobotách a nedělích.
[
nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007
]