|
František Dragoun
Písecký akademický malíř.
"Nějaká ta krása se najde na každém"
|
Tuto otázku jistě neslyšíte poprvé, přesto: Kdy jste začal s malováním?
Už od svých dvanácti let jsem maloval portréty. Hlavně svého otce, který se podobal Masarykovi. Na gymnáziu jsem navštěvoval profesora Velenovského, na malířské akademii profesora Loukotu. Tenkrát nás, studenty, obcházel, pak se zastavil u mě a povídá mi, že jsem ze všech přítomných nejlepší a že mu budu dělat asistenta.
Profesor Loukota bydlel ve Staré Huti u Dobříše. Jednou jsem ho šel navštívit, ale on mě nepoznal, protože jsem kdysi nosil plnovous a tentokrát jsem měl tvář holou. První otázka zněla: Kde máte fousy? Druhá: Jste komunista? Já povídám, že nejsem. A on se zeptal: Bílý, nebo červený?
Kreslit se u vás učí mnoho studentů. Jak poznáte talent?
Talent se samozřejmě pozná z jedné kresby. Ale není to všechno. Nesmírně důležitá je i vůle. Zdokonalováním lze talent “vypěstovat”, i když autorova tvorba nedosahuje měřítek geniality.
Máte rád současné výtvarné umění?
Nemám rád všechny ty moderní mazaniny. Říkám si: Jak dlouho ještě ze sebe lidi nechají dělat blázny? Především musí být u obrazu jasné, o co jde. Malíř Delacroix tvrdil, že obraz má být slavností oka.
Mění se charakter či technika vaší tvorby s věkem?
Já maluji od rána do večera, takže se asi lepším. Nemám čas ani spát, myslím si, že když lidé tvrdí, že spát se musí, je to pověra.
A kolik let vám vlastně je?
Bude mi 83 let, ale je to nejspíš nějaká chyba v matrice. Já tomu nevěřím.
Co kromě malování děláte?
Překládám, píšu filozofické úvahy, ilustruji knihy. Mám rád přírodu a cestování. A muziku. Taky čtu rád básně, hlavně Vrchlického a Heyduka.
Šéfem pražské Národní galerie se nedávno stal známý avantgardní výtvarník Milan Knížák. Jak ho jako umělce vnímáte?
Dřív o něm nikdo nic nevěděl, najednou se objevil s náušnicí a maloval slečny po celém těle barvami. Ale to je jeho věc, ať si každý dělá, co je mu libo. Víte, já chodím na všechny výstavy, abych věděl, jak se malovat nemá.
Sledujete veřejné dění?
Od šesti ráno s manželkou posloucháme rozhlas a já vždycky říkám, že za tisíc let to určitě bude lepší.
To jste tedy optimista.
Všechno bude dobré. Slušní lidé nevymřeli. V příštím tisíciletí “hmotařskou” atmosféru nahradí veliké produchovnění.
Vraťme se k malování. Když chcete malovat portrét, podle jakého klíče si vybíráte objekty?
V každém člověku se najde nějaká ta krása. Švabinský říkával: Musíte člověka namalovat tak, aby si byl více podobný než ve skutečnosti! A já si navíc lidi nevybírám, lidi si vybírají mně! (smích)
[
nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007
]