Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
SNĚHOVÁ KOUZLA / 17.12.2004
Zkoumali jste už někdy sněhovou vločku? Já to dělám pravidelně každé Vánoce a pokaždé mne uchvacují svojí prostou dokonalostí. A přitom žádné dvě sněhové vločky nevypadají stejně. Každá je takové malinké umělecké dílečko. Nedokážu pochopit, jak tak krásnou vločku příroda dokáže vytvořit srážením vody v mrazu. Když jsem byla malá a věřila na Ježíška ani v nejmenším jsem nepochybovala o tom, že vločky nahoře na obláčcích rozprašují andílci. Kdybyste chtěli vločky doopravdy podrobně zkoumat, zkuste si na to vzít kus nějaké barené látky nebo černý papír. Na něj si nechte venku napadat pár sněhových vloček a prozkoumejte je pod lupou. Přesvědčíte se o tom, že je každá doopravdy jiná.
Každému v tomto ročním období maluje nějaký tajný mužíček na okenní desky nádherné květy. Mrazíček to ale ve skutečnosti na svědomí nemá. Zjistilo se, že květy na oknech způsobuje usazující se prach. A právě podle toho jak krásné ty květy máte, záleží trochu paradoxně na tom, jak moc je máte zaprášené. Proto to s vánočním úklidem nepřehánějte, budete mít na oknech alespoň nádhernou vánoční dekoraci.
Když v zimě vyrazíte na procházku do lesa, možná poznáte, jaké lesní zvířátko se tudy před chvílí brodilo sněhem. Takové stopy nám o zvířátcích mohou mnoho vypovědět. To se ví, že jsem šla po jejich stopách. Jednou mne dovedly až k velikému pařezu, pod kterým měla noru rodinka králíčků. Podle vyšlapaných stop byla dost frekventovaně používána. Říkala jsem si, že se na ně ještě přijdu někdy podívat. Stopy z cesty však zmizely, a pařez už jsem nikdy nenašla.
Dosti svízelná situace je, když se v zimě proboříte pod led. Pak se v dobrém případě vrátíte domů promočení a zmrzlí na kost, avšak s vítězoslavným úsměvem na rtech, že jste to přežili a z ledu se vyprostili. Ale maminky to vidí úplně jinak. Ještě slíznete pohlavek za to, jak vypadáte. Přesto mám zimu hned po létě nejraději a vždy se s jejím příchodem těším na nejkrásnější svátky v roce.

autor:Veronika Maierová
Veronika Maierová           
Významní premonstráti a Milevsko / 08.12.2004
V lednu se v loutkovém sále Domu kultury konala zajímavá přednáška o významných členech premonstrátského řádu, kteří ovlivnili život v Milevsku a jeho okolí. Přednášejícím byl správce rukopisné sbírky na Strahově Mgr. Jan Pařez.Zajímavým a humorným způsobem představil ty premonstráty, kteří byli významnými osobnostmi nejenom z hlediska spirituality, ale také z hlediska vědecké nebo kulturní činnosti.
První milevský opat Jarloch se proslavil českou kronikou. Jarloch se narodil okolo roku 1165 a byl žákem želivského opata Gotšalka, který přišel do Čech s první komunitou premonstrátů. Starší členové řádu tehdy předávali slovně vědomosti členům mladším. Jarloch si je zapisoval. Psal i události ze svého života a tak vznikla první kronika. Tyto informace si většinou pamatujeme ze školy. Posluchači přednášky se ale dozvěděli i zajímavost o osudu Želivské kroniky. Ta byla do 17. století v Milevsku, pak v soukromých rukou a později se ztratila. Josef Dobrovský jí našel na Lounsku u ranhojiče, který do pásů nastříhaných z listů vzácného rukopisu balil ošetřené rány svých pacientů. Dobrovský ji koupil, prostudoval a později věnoval na Strahov.
Alois David (byl prvním ředitelem observatoře v Klementinu) popsal milevské okolí tak, jak vypadalo v době okolo roku 1700. Jiný z premonstrátů je autorem nejstarších fotografií našeho města.

Evermond Jiří Košetický byl sběratelem místní „sprostonárodní“ poezie a pohádek
(od slova hádati, jedná se o povídání z domácností a hospod)) a autorem jedné z mála kuchařek 17.století. Sprostonárodní poezii Mgr. Pařez zcenzuroval a posluchače přednášky s ní neseznámil, zato jim přečetl recept na Norbertské perníčky. Surovinou do nich je také pomerančová a citronová kůra. Citrusové plody prý byly v 17.stol. v Čechách běžně dostupné.

Gotfried Jan Dlabač byl v obrozeneckých dobách členem kroužku, do kterého patřili například bratři Thámové a J.Dobrovský. Napsal Všeobecný lexikon českých výtvarných umělců, sbíral letáky a noviny. Byl prohlášen prvním historiografem české žurnalistiky a on sám se prohlašoval za prvního českého moderního básníka. Byl autorem básně Zpěv Vlastěmila na Obyvatele Milevska a přeložil čtení o používání šňupavého a kouřlavého tabáku.

Cyril Antonín Straka byl milevským rodákem a od mládí měl vztah k řádu premonstrátů. Zpracoval strahovskou knihovnu (do katalogu abecedně řazeného podle jmen autorů) a zpřístupnil jí. Napsal celou řadu studií, bibliografie, pět monografií. Jeho nejlepším dílem je práce, která pojednává o přenesení ostatků sv. Norberta do Prahy. Páter Straka byl celoživotním přítelem Čeňka Zíbrta.
C.A.Straka byl hodně nadaný člověk. Do školy začal chodit předčasně, protože velmi dobře uspěl u zápisu. Víte proč? Rodiče Toníka měli v Milevsku hostinec. Malý chlapec tam často sedával mezi hosty a poslouchal jejich vyprávění a zpívání. Proto zvládl u zápisu pěkně zazpívat celou českou písničku.

Otázka pro Vás, milí čtenáři: Víte, kde je v Milevsku rodný dům C.A.Straky? Pokud ano, napište nám to. Naše adresa je kompas@milevsko.cz

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Milevské maškary / 08.12.2004
„ Každým rokem o Masopustním úterý ožívá poklidné město Milevsko hlučným a nebývalým ruchem. Ze všech stran a všemi dopravními prostředky přijíždějí a přicházejí návštěvníci zblízka i zdaleka, aby se zúčastnili pestrého maškarního průvodu, který vrcholí na náměstí předvedením maškarních scén“.
Takto kdysi začal své vyprávění o Milevských maškarách pan Josef Kytka. Pojďme se i my krátce podívat do historie této každoroční veselé události našeho městečka.
Milevské maškarní průvody se ve své nynější podobě datují od roku 1862, kdy se vyvinuly ze středověkých lidových her. Již od dob středověku slavili v Milevsku konec masopustu Bakusem, který v pondělí a úterý masopustní obcházel městem po hostincích a pak na Popeleční středu býval pochováván v potoce, který tehdy tekl přes náměstí „pod farou“, případně pak v rybníce Kuklíku nebo u Sádek. Později se k Bakusovu průvodu připojovaly další komické figury, které v roce 1862 tvořily již pestrý a početný maškarní průvod.
Později měly maškarní průvody každoročně svůj určitý ráz. Ten často míval vztah k problémům doby nebo k časovým událostem. Tak například milevští občané viděli roku 1875 v maškarním provedení „svoji“ železnici, která byla ve skutečnosti postavena až v roce 1889.
Pořádání maškar přerušila na dlouhou dobu první světová válka. Po válce nechtěly pořádání maškar povolit úřady, hlavní „brzdou“ byl tehdejší hejtman Žák, který pokusy o obnovení maškar trestal pokutami. Snaha některých milevských občanů přinesla úspěch až v roce 1933, kdy maškary opět vyjely. Slavný byl průvod v roce1934. Měl ráz Obluda z Loch Ness a Sjezd národů. V roce 1939, v době velkého národního ponížení, předvedly milevské maškary staré lidové zvyky na Milevsku. Byly bez humoru, ale symbolizovaly hrdé vyznání lásky k vlasti.
Po dobu okupace se průvody nekonaly. Byly obnoveny v roce 1946 a měly ráz Na prahu atomového věku.

Od té doby zase prochází veselý maškarní průvod Milevskem každoročně.

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Romové v Milevsku - přece jen klid / 08.12.2004
Od února jezdí do Milevska romská poradkyně. Růžena Bandyová má své konzultační pondělní dopoledne vždy jednou za čtrnáct dní. Jak odpověděla na otázku redaktora Milevských novin, ve srovnání s Pískem je v Milevsku s Romy méně problémů. Žije zde osmnáct rodin, tj. zhruba osmdesát lidí.

Z toho vyplývá, ačkoliv nejsem žádný matematik, jednoduchá úměra: čím více Romů, tím více problémů. A není to rasismus, nebuďme směšní. Paní Bandyová je přece Romka! Navíc: doufejme, že skončila éra, kdy novináři a politici mávali kolem sebe rukama v naprosto nekritickém opojení krásnou humanistickou myšlenkou, kteří v každém trochu objektivním, lépe řečeno realistickém výroku spatřovali kdejakou špínu a viníka veřejně kamenovali slovy o netoleranci a xenofobii.

Přece jenom je lépe vidět svět tak, jaký opravdu je, nic si nenamlouvat, zůstat při zemi. Tak například: podle Růženy Bandyové v Milevsku pracuje šest Romů. To není moc. V jiných městech to není o moc slavnější. Romové s touto situací nejsou spokojeni, tvrdí romská poradkyně. Nevím jak vy, ale já jí to věřím. Neznám člověka, kterého by plně uspokojoval život na podpoře. Námitka, že lepší život s těmito státními přídavky, než život s podobnými penězi, ale zato trávený půl dne v zaměstnání, například ve výkopu - buďme realističtí – má pochopitelně svou váhu. Z toho plyne další, v tomto článku již druhá, logická souvislost. Podpora v nezaměstnanosti by měla být nižší než mzda, kterou si člověk může vydělat prací. O tolik nižší, aby se vyplatilo chodit do práce.

Ano, v Milevsku je přece jenom klid, ale s prací jsou na tom Romové stejně jako jinde ( a nejenom ti, samozřejmě). Ovšem, nejde pouze o práci. Mohli bychom věnovat, co všechno tzv. romská problematika obnáší. Tíživější než málo práce mi připadá skutečnost, že intenzita problémů s romskou minoritou je měřena tím, kolik jich v dané oblasti žije. Jednoduchá přímá úměra? Tato matematika, tento klid mi připadá poněkud zlověstný.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Ministr Kužvart slíbil asanaci znečištěného areálu / 08.12.2004
Území na okraji Milevska, přesněji u Vášova mlýna, které je již několik let zamořené delorem, se v dohledné době bude asanovat. Prohlásil to 21.dubna ministr životního prostředí Miloš Kužvart, který Milevsko navštívil v rámci své cesty do jižních Čech (během níž mimo jiné diskutoval s občany v Protivíně o jaderné elektrárně Temelín), aby si kontaminovaný prostor prohlédl.

Ekologická zátěž tu vznikla působením někdejšího podniku Silnice. Ten zde provozoval obalovnu pro asfaltovou úpravu silnic (v současné době zde působí společnost Strabag Bohemia; ta areál převzala asi před deseti lety). Delor, jimž je území zamořeno, patří do skupiny zdraví škodlivých polychlorovaných bifenylů a může se dostat například do planktonu a ryb. Podnik delorů využíval k rozehřívání asfaltových směsí.

Kužvart prohlásil, že o uvolnění peněz potřebných pro asanaci hodlá v nejbližší době jednat s Fondem národního majetku. Podle odhadů ministra mohou náklady vyčištění areálu dosáhnout až osmdesáti milionů korun. Kontaminovaná půda stále není odtěžena, stát totiž dosud neuvolnil dostatek peněz. Proto stále dochází k vyplavování delorů do okolní půdy a Milevského potoka.

Celý problém leží již léta na srdci bratrům Smrtovým, kteří dostali pozemek v roce 1992 v restituci (celkem asi třicet hektarů lesů, polí, luk a rybníků). Již několik let v této oblasti provozují rekreační středisko a kvůli ekologické zátěži jej nemohou rozšiřovat, stejně tak ve svém rybníku nemohou chovat ryby na prodej.

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Řeholnice diskutovaly s občany Milevska / 08.12.2004
Zajímavou besedu uspořádala místní organizace KDU – ČSL v Milevsku. Ve středu 16. února od šesti hodin začala v zasedacím sále městského úřadu. Její název “Řád” prozrazoval mnohé o tom, co se občané mohli dozvědět. S. M. Ludmila a S. M. Klára, Šedé sestry 3. řádu sv. Františka z mariánského poutního místa Lomce u Vodňan vyprávěly o minulosti i současnosti klášterů, o tom, co je nutné splnit při vstupu do kláštera, jak vypadá běžný den řeholnic. .. Své vyprávění prokládaly písničkami s doprovodem kytary.

Sál byl zaplněn do posledního místečka. Většinu míst zabírali starší lidé, ale našli se tu i děti a pár – dnešními slovy – teenagerů. Nejprve se sestry ptaly lidí, co o řeholnicích ví a také na to, zda-li by si uměli představit, že by vstoupili někdy v budoucnu do kláštera. Zajímaly je takéreakce lidí, když je například potkají na ulici.
“Já se vždycky chytám za knoflík,” svěřil se jeden pán.
Poutavé bylo vyprávění o slibech, které musí sestry po celý svůj život dodržovat; slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Velice upřímně zněla výpověď sestry Ludmily o tom, co všechno obnáší slib čistoty (život bez manželství a rodiny) a jaké svízele přináší.
“Mezi mužem a ženou bude vždycky existovat nějaké napětí. My se musíme snažit jej snižovat, aby se nenaskytla příležitost ke hříchu,” řekla. Zdůraznila, že láska řeholnic je jinou láskou, než jakou ji znají dva lidé v běžném vztahu. Podle ní je láska, kterou řeholnice daly Bohu a skrze něj ji opět vracejí lidem, významnější, protože není kořistnická a směřovaná jen k jedné osobě.
Mezi otázkami, které od návštěvníků besedy zazněly, se kromě té, jaký mají sestry plat a z čeho platí vodu a topení, vyskytla také ta, proč si kvůli větší účelnosti nezmění svůj černobílý hábit. Na to sestry reagovaly vtipně – jejich oděv je prý praktický a hlavně se ráno nemusí rozmýšlet, jakou si vezmou barvu ponožek a co si počnou s účesem. Sestra Klára přiznala, že jejich ošacení nicméně často vzbuzuje pozornost.Vyprávěla příhodu, kdy se jí v nemocnici jeden stařík zeptal:”Sestři, vy máte teď nějakej novej úbor?”

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
Maškary opět pochodovaly městem / 08.12.2004
Už po sto třicáté osmé se letos v Milevsku konal maškarní průvod. Tentokrát připadl na sobotu čtvrtého března, stejně tak jako ostatní masopustní taškařice v jižních Čechách.
Maškary se na náměstí vydaly od Domu kultury. Největší nával byl, jako obvykle, na náměstí. Průvod zahájily “středověce” oděné postavy na koních, za nimi už si to vykračovaly desítky roztodivných bytostí, jaké si jen můžete přát. Cukráři vám dali ochutnat šlehačku, jacísi loupežníci nebo pobudové zase panáka fernetu, který mimochodem průvod maškar sponzoroval; k vidění byla i olbřímí podoba jeho lahve.
Letošním překvapením číslo jedna byla rodinka Simpsonů, kteří jakoby právě přijeli ze svého městečka Springfield.
Zubaři se činili. Kdo chtěl, mohl si nechat za malý poplatek vyměnit třeba celou dolní čelist.
Maškarní sdružení na svém plakátku zvalo lidi říkankou, která končila veršíkem:
“Nejsme jako politici, děkujeme, přijďte všici!”
Jestli přišli všici, to nevím. Ale i tak si myslím, že maškary se měly komu předvádět. Naštěstí…

autor:Iva Hanzlíková
Iva Hanzlíková           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]