Uživatel: nepřihlášen    přihlásit
[ úvod ]
[ stalo se ]
[ chystá se ]
[ názory ]
[ firmy ]
[ tržiště ]
[ lidé ]
Publikování článků v této rubrice je honorováno. Za obsah publikovaných informací odpovídá jejich autor, nikoliv správce webu.
Jan Hlavín: Polibky Paříže - výstava obrazů a kreseb / 05.04.2005
Paříž jsem si mapoval na třech zájezdech. Poprvé jsem tam jel pracovat na zakázku, podruhé proto, že jsem tam jet prostě chtěl, a potřetí to bylo už tak silné, že jsem se v pondělí rozhodl a v pátek jsem odjel." Tak se vyznal ze své lásky k Mekce všech umělců Jan Hlavín, který od počátku března vystavuje své obrazy a kresby v Milevském muzeu.
Vernisáží, na níž stylově nechyběl ani absint, kdysi oblíbený nápoj pařížské bohémy, muzeum otevřelo po zimní pauze svoji letošní sezónu. A byla to vernisáž úspěšná: téměř 250 návštěvníků chodbu muzea zcela zaplnilo. Zájem byl pochopitelný - Hlavín je v Milevsku známý díky svojí profesi architekta, jeho stavby stojí ve městě i v jeho okolí a předcházející svoji výstavu měl také v Milevsku: v roce 2002 společně s dalšími výtvarníky z Milevska a partnerského švýcarského Münchenbuchsee pod názvem Bez hranic - Grenzenlos.
Hlavínovo okouzlení Paříží vyzařuje z celé výstavy. Věrný svému povolání, soustřeďuje se především na architekturu; i znalec pařížských domů a zákoutí jistě ocení neotřelé pohledy a zajímavé pojetí byť mnohokrát zpracované látky, jako třeba Eiffelovy věže, nebo naopak Hlavínovo vnímání moderní architektury čtvrti Défence. Nejde však jen o architekturu. "K Paříži patří ženy a erotika, a tak i tu na mých obrazech najdete," podotýká autor. Jde většinou o jinotaje a hříčky, kterým nechybí i jemný humor.
Milevské muzeum od 8. března do 1.května 2005
Denně kromě pondělí 9-12h a 13-17h

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
Výstava Koláží Nory Havlíčkové / 14.03.2005
Březen patří v městské galerii výtvarné technice, s níž jsme se tu dlouho nesetkali - koláži.
Autorkou vystavených prací je Nora Havlíčková (ročník 1974). Základní a střední školu absolvovala v Prachaticích, odkud se v roce 1993 přestěhovala do Českých Budějovic. Zde se v rámci studia vyšší odborné školy Institut pedagogiky volného času seznámila mimo jiné právě s technikou koláže. Systematičtěji se jí začala věnovat až po ukončení studia v roce 1996. Samostatně vystavovala např. Českých Budějovicích, Lounech, Hluboké nad Vltavou a naposledy v květnu loňského roku v galerii Dolní brána v Prachaticích.
Typickým rysem většiny jejích prací je hra se slovy. Vlastní koláže zpravidla tvoří neodlučitelný celek s názvem. Autorka se nespokojuje s prvoplánovým poskládáním obrazových výjevů, většina exponátů je založena na dvojsmyslu. Kdo chce objevit a pochopit pointu jednotlivých děl, musí se někdy skutečně zamyslet, aby skryté poselství odhalil.
Výstava Koláží Nory Havlíčkové je otevřena
od 1.3. do 31.3. 2005.

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
Nové přijímací zkoušky / 03.02.2005
Blíží se termín přijímacích zkoušek na střední školy v Česku. Stejně jako loni v každé rodině,kde mají deváťáka panovala touto dobou nervozita i strach, tak ani letos tomu není jinak.. Letos to ale není jen kvůli obavám z nepřijetí žáka na jeho vytipovanou střední školu, ale hlavně proto, že letos je zde jedna změna díky zákonu, který vešel v platnost 1. 1. 2005. Ten totiž říká, že žáci devátých tříd si mohou v prvním kole přijímacího řízení podat přihlášku jenom na jednu střední školu.
Předchozí praxe byla taková, že si žáci devátých tříd mohli ve dvou kolech podávat přihlášky na dvě veřejné školy, kde se neplatí školné, a na libovolný počet soukromých a církevních škol. Podle nového školského zákona mohou nyní ředitelé středních škol vypsat druhé kolo přijímacích zkoušek podle svého uvážení a jen tehdy, pokud se nenaplní kapacita jejich školy v prvním kole. Ve druhém kole si už mohou žáci 9. tříd podat přihlášky na libovolný počet středních škol.
Ministerstvo školství tvrdí, že každé dítě, které má zájem na střední škole studovat, se na ni také dostane, tímto zákonem chtěli sjednotit systém přijímacího řízení, aby pro všechny typy středních škol bylo stejné. Tento zákon vyvolal takřka hysterii. Ředitelé a rodiče v tom vidí jakousi diskriminaci žáků, při volbě jejich budoucího povolání. Na druhou stranu v prvním kole pochopitelně nebude přijat každý uchazeč, ale tak tomu bylo i loni. Na školu se dostanou nejen ti nejlepší, ale taky ti kterým se povedly zkoušky, to je konec konců účel přijímacích zkoušek. Ale co mají dělat chytří žáci, kteří prostě neměli den a u zkoušek vybouchli? Je těžké přiklonit se k jedné či druhé straně. Popravdě řečeno si myslím, že je téměř nulová šance dostat se v druhém kole na gymnázium.
Každý rok byla snad všechna gymnázia naplněna již v prvním kole. A já, která jsem se nedostala před dvěma lety na písecké gymnázium jsem byla jen vděčná za druhé kolo přijímacích zkoušek a nyní úspěšně studuji na milevském gymnáziu. Kdyby už tehdy byl v platnosti tento zákon, tak bych teď s největší pravděpodobností nebyla na gymnáziu, ale na zemědělce, učilišti či jiné škole. Já osobně jsem jen ráda, že jsem zkoušky mohla dělat už předloni.

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
Výstava reklamních plakátů / 24.01.2005
Galerie M - Milevsko, náměstí E. Beneše 1
Vás zve na výstavu Reklamních plakátů z let 1910 - 1940

Bez reklamy neprodáte dobře zboží. Bez reklamy nezískáte diváky. Reklama vás pronásleduje a většinou provokuje jako nezaplacená složenka, vyzývá k činu jako rychlý automobil a občas zradí jako krásná žena.
Reklamní plakáty z let 1910 - 1940 odhalují neobyčejnou nápaditost svých tvůrců, ať již to byli malíři, grafici nebo fotografové, a přibližují tehdejší technické možnosti výroby, kterou představovala litografie a po dvacátých letech už ofsetový tisk.
Výstava jiskrných reklamních plakátů je volena jako pozoruhodná nadílka úspěšných drobných triků, určených k polapení zákazníka v dávných časech. Významnou roli tu hraje originální myšlenka, jak prezentovat dané zboží (čáp v botách). Plakáty se vyznačují i dějovými situacemi (boxeři) a tváří se vlídně, přívětivě a hlavně přitažlivě, k čemuž bohatě přispívá jejich barevné ladění. Nehrozí tu nevkus ani agresivita, což nelze jednoznačně prohlásit o dnešní reklamě. Úctyhodné je, že se některé plakáty přes dlouhá desetiletí uplynulá od jejich vzniku dochovaly v dobré kvalitě, přičemž věkem ještě získaly na působivosti.
Výstava odkrývá duši tehdejší reklamy a je inspirací pro současné grafiky a všechny, kteří se předmětnou činností zabývají.

Výstava otevřena od 5. 1. - 26. 2. 2005

autor:Zdena Kučerová
Zdena Kučerová           
SNĚHOVÁ KOUZLA / 17.12.2004
Zkoumali jste už někdy sněhovou vločku? Já to dělám pravidelně každé Vánoce a pokaždé mne uchvacují svojí prostou dokonalostí. A přitom žádné dvě sněhové vločky nevypadají stejně. Každá je takové malinké umělecké dílečko. Nedokážu pochopit, jak tak krásnou vločku příroda dokáže vytvořit srážením vody v mrazu. Když jsem byla malá a věřila na Ježíška ani v nejmenším jsem nepochybovala o tom, že vločky nahoře na obláčcích rozprašují andílci. Kdybyste chtěli vločky doopravdy podrobně zkoumat, zkuste si na to vzít kus nějaké barené látky nebo černý papír. Na něj si nechte venku napadat pár sněhových vloček a prozkoumejte je pod lupou. Přesvědčíte se o tom, že je každá doopravdy jiná.
Každému v tomto ročním období maluje nějaký tajný mužíček na okenní desky nádherné květy. Mrazíček to ale ve skutečnosti na svědomí nemá. Zjistilo se, že květy na oknech způsobuje usazující se prach. A právě podle toho jak krásné ty květy máte, záleží trochu paradoxně na tom, jak moc je máte zaprášené. Proto to s vánočním úklidem nepřehánějte, budete mít na oknech alespoň nádhernou vánoční dekoraci.
Když v zimě vyrazíte na procházku do lesa, možná poznáte, jaké lesní zvířátko se tudy před chvílí brodilo sněhem. Takové stopy nám o zvířátcích mohou mnoho vypovědět. To se ví, že jsem šla po jejich stopách. Jednou mne dovedly až k velikému pařezu, pod kterým měla noru rodinka králíčků. Podle vyšlapaných stop byla dost frekventovaně používána. Říkala jsem si, že se na ně ještě přijdu někdy podívat. Stopy z cesty však zmizely, a pařez už jsem nikdy nenašla.
Dosti svízelná situace je, když se v zimě proboříte pod led. Pak se v dobrém případě vrátíte domů promočení a zmrzlí na kost, avšak s vítězoslavným úsměvem na rtech, že jste to přežili a z ledu se vyprostili. Ale maminky to vidí úplně jinak. Ještě slíznete pohlavek za to, jak vypadáte. Přesto mám zimu hned po létě nejraději a vždy se s jejím příchodem těším na nejkrásnější svátky v roce.

autor:Veronika Maierová
Veronika Maierová           
Významní premonstráti a Milevsko / 08.12.2004
V lednu se v loutkovém sále Domu kultury konala zajímavá přednáška o významných členech premonstrátského řádu, kteří ovlivnili život v Milevsku a jeho okolí. Přednášejícím byl správce rukopisné sbírky na Strahově Mgr. Jan Pařez.Zajímavým a humorným způsobem představil ty premonstráty, kteří byli významnými osobnostmi nejenom z hlediska spirituality, ale také z hlediska vědecké nebo kulturní činnosti.
První milevský opat Jarloch se proslavil českou kronikou. Jarloch se narodil okolo roku 1165 a byl žákem želivského opata Gotšalka, který přišel do Čech s první komunitou premonstrátů. Starší členové řádu tehdy předávali slovně vědomosti členům mladším. Jarloch si je zapisoval. Psal i události ze svého života a tak vznikla první kronika. Tyto informace si většinou pamatujeme ze školy. Posluchači přednášky se ale dozvěděli i zajímavost o osudu Želivské kroniky. Ta byla do 17. století v Milevsku, pak v soukromých rukou a později se ztratila. Josef Dobrovský jí našel na Lounsku u ranhojiče, který do pásů nastříhaných z listů vzácného rukopisu balil ošetřené rány svých pacientů. Dobrovský ji koupil, prostudoval a později věnoval na Strahov.
Alois David (byl prvním ředitelem observatoře v Klementinu) popsal milevské okolí tak, jak vypadalo v době okolo roku 1700. Jiný z premonstrátů je autorem nejstarších fotografií našeho města.

Evermond Jiří Košetický byl sběratelem místní „sprostonárodní“ poezie a pohádek
(od slova hádati, jedná se o povídání z domácností a hospod)) a autorem jedné z mála kuchařek 17.století. Sprostonárodní poezii Mgr. Pařez zcenzuroval a posluchače přednášky s ní neseznámil, zato jim přečetl recept na Norbertské perníčky. Surovinou do nich je také pomerančová a citronová kůra. Citrusové plody prý byly v 17.stol. v Čechách běžně dostupné.

Gotfried Jan Dlabač byl v obrozeneckých dobách členem kroužku, do kterého patřili například bratři Thámové a J.Dobrovský. Napsal Všeobecný lexikon českých výtvarných umělců, sbíral letáky a noviny. Byl prohlášen prvním historiografem české žurnalistiky a on sám se prohlašoval za prvního českého moderního básníka. Byl autorem básně Zpěv Vlastěmila na Obyvatele Milevska a přeložil čtení o používání šňupavého a kouřlavého tabáku.

Cyril Antonín Straka byl milevským rodákem a od mládí měl vztah k řádu premonstrátů. Zpracoval strahovskou knihovnu (do katalogu abecedně řazeného podle jmen autorů) a zpřístupnil jí. Napsal celou řadu studií, bibliografie, pět monografií. Jeho nejlepším dílem je práce, která pojednává o přenesení ostatků sv. Norberta do Prahy. Páter Straka byl celoživotním přítelem Čeňka Zíbrta.
C.A.Straka byl hodně nadaný člověk. Do školy začal chodit předčasně, protože velmi dobře uspěl u zápisu. Víte proč? Rodiče Toníka měli v Milevsku hostinec. Malý chlapec tam často sedával mezi hosty a poslouchal jejich vyprávění a zpívání. Proto zvládl u zápisu pěkně zazpívat celou českou písničku.

Otázka pro Vás, milí čtenáři: Víte, kde je v Milevsku rodný dům C.A.Straky? Pokud ano, napište nám to. Naše adresa je kompas@milevsko.cz

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
Milevské maškary / 08.12.2004
„ Každým rokem o Masopustním úterý ožívá poklidné město Milevsko hlučným a nebývalým ruchem. Ze všech stran a všemi dopravními prostředky přijíždějí a přicházejí návštěvníci zblízka i zdaleka, aby se zúčastnili pestrého maškarního průvodu, který vrcholí na náměstí předvedením maškarních scén“.
Takto kdysi začal své vyprávění o Milevských maškarách pan Josef Kytka. Pojďme se i my krátce podívat do historie této každoroční veselé události našeho městečka.
Milevské maškarní průvody se ve své nynější podobě datují od roku 1862, kdy se vyvinuly ze středověkých lidových her. Již od dob středověku slavili v Milevsku konec masopustu Bakusem, který v pondělí a úterý masopustní obcházel městem po hostincích a pak na Popeleční středu býval pochováván v potoce, který tehdy tekl přes náměstí „pod farou“, případně pak v rybníce Kuklíku nebo u Sádek. Později se k Bakusovu průvodu připojovaly další komické figury, které v roce 1862 tvořily již pestrý a početný maškarní průvod.
Později měly maškarní průvody každoročně svůj určitý ráz. Ten často míval vztah k problémům doby nebo k časovým událostem. Tak například milevští občané viděli roku 1875 v maškarním provedení „svoji“ železnici, která byla ve skutečnosti postavena až v roce 1889.
Pořádání maškar přerušila na dlouhou dobu první světová válka. Po válce nechtěly pořádání maškar povolit úřady, hlavní „brzdou“ byl tehdejší hejtman Žák, který pokusy o obnovení maškar trestal pokutami. Snaha některých milevských občanů přinesla úspěch až v roce 1933, kdy maškary opět vyjely. Slavný byl průvod v roce1934. Měl ráz Obluda z Loch Ness a Sjezd národů. V roce 1939, v době velkého národního ponížení, předvedly milevské maškary staré lidové zvyky na Milevsku. Byly bez humoru, ale symbolizovaly hrdé vyznání lásky k vlasti.
Po dobu okupace se průvody nekonaly. Byly obnoveny v roce 1946 a měly ráz Na prahu atomového věku.

Od té doby zase prochází veselý maškarní průvod Milevskem každoročně.

autor:Ludmila Kolářová
Ludmila Kolářová           
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46    
[ nezávislý internetový zpravodaj vydává Kompas Milevsko s.r.o. odpovědný redaktor Ing. Pavel Bolek -pbo- © 1998, 2002, 2007 ]